Černá zeštíhluje

Černá zeštíhluje

          Slečna Milena Černá nikdy nepůsobila štíhlým dojmem. Již od předškolního věku bylo na ní spotřebováno dvakrát více látek a pletenin, než na její vrstevnice. Vynikající kuchařské umění babičky a maminky využívala její tělesná schránka a metabolizmus bohatou měrou. Zejména babička dbala, aby vnučka Milka netrpěla podvýživou. Ve školce na dětských židličkách sedět nemohla, protože často přepadávala. Učitelky to vyřešily spojením dvou židliček vedle sebe se svázanými trnožkami pevným špagátkem na uzel.           

         Ve škole byla již natolik plnoštíhlá, že v některých mírách překonávala i třídní učitelku, která byla nešťastná, že si nemůže koupit podprsenku své velikosti J a kalhotky 3XL.

            V lavici seděla sama, protože ve dvou jedna z nich vyčnívala příliš do uličky. Na tělocvik nemusela, protože při cvičeních poškozovala zařízení tělocvičny. Švédská lavička zavěšená na ribstolu s ní spadla i se zlomenou příčkou, u tělocvičné bedny přestaly do sebe zapadat jednotlivé díly, prasklo starší provazové šplhadlo, v odrazišti trampolíny protrhla otvor, kterým provlékla nohu a z žíněnky duchny se stala po jejím dopadu placka.

         Učitelka tělocviku jí říkala, jaká je škoda, že není chlapec, mohla by vyniknout v zápase sumo. Sebevědomí neztrácela ani na škole v přírodě. Její aktivity při pobytu byly vždy uspokojeny pomocnými pracemi v kuchyni, kde vynikala. Vrchní kuchařka jí utěšovala heslem, že ženská bez prdele je jako týden bez neděle. Byla jí vzorem správného přežírání. Naučila se snadno plavat, protože splňovala nutnou podmínku Archimedova zákona a mimoto, tuk vždy na hladině plave. Nafukovací matraci používala dvojitou s přídavnými balonky, aby nepřepadávala. Do bazénu měla zákaz skákat, protože když skočila do bazénu, značná část vody vyšplouchla ven.

        Když její kamarádky začaly tvořit dvojice s kamarády a pro ni neměly čas, začala si uvědomovat, že s jejím výběrem nápadníků bude asi problém. Říkala si, jsem hezká, plnoštíhlá, pleť mám hebkou, bez znamének a jiných defektů, vlasy zkadeřené, jemné, nohy rovné, velikostí 35 dle tabulky Humanic, chodím oblečená v líbivé módě C&A, lehce nalíčená, nic přehnaného, s dámskou letní jiskřivou vůní Glorglo Armani, co mohu pro seznámení více udělat.

         Mužské hodnotící zraky na ni spočívaly s uznáním. Ve vztahu k její postavě, zejména horní části, se ale zdálo, že budí nějaký respekt, nebo nesmělý obdiv. Sama si totiž neuvědomovala svůj vzhled, oblé, ale zápasnické paže. Především bourala jakékoliv touhy mužů, stát se objektem jejich ochrany před nebezpečím. Poměr pasu k bokům byl pro ni neznámým pojmem a hlavně velmi vzdálenou veličinou.

         Nedostatek zájmu o bližší seznámení s vysněným princem vynahrazovala svou veselou povahou a vědomostmi o léčivých rostlinách a bylinkách. Vedla si seznam bylin, které působí na čištění organismu a spalování tuků. Nemohla se odhodlat k zakoupení různých přípravků, jak říkala sajrajtů, ke zhubnutí. Šuplík jejího stolu se plnil letáky s doporučením a možností vrácení peněz v případě, že nedojde k žádoucímu účinku snížení váhy. Ve své snaze o zmenšení velikosti objemů na důležitých částech těla nebyla důsledná. Zatímco některé objemy se podařilo bylinkami zmenšit, přes prsa, boky a zadek míry narůstaly.

         Přišlo období, kdy se svými proporcemi smířila. Pracovala v účtárně, mezi samými ženami a nemusela se všímat pohledů a poznámek mužů, kteří se na dívali zvědavě podle nátury horňák, nebo dolňák. Na obou stranách se bylo na co dívat. Některým mlsně zírajícím se líbil její štíhlý pas. Vzhlížela s obdivem ke Kim Kardashian a Nicky Minaj. Bohužel prsa v šatech z obchodu C&A měla tak nacpaná, že si připadala jak na mamografu. Kolegyně ji utěšovaly, že ženy, které mají ve svých dolních oblastech trochu více tuku, jsou méně náchylné k infarktu, mrtvici a cukrovce. Příliš tomu nevěřila, ale i vedoucí účtárny jí tvrdila, že tuk, který je uložen v dolní polovině těla působí jako houba, která zabraňuje, aby tuk cestoval do důležitých míst, jako je srdce a plíce. Když se tak hodnotila, byla celkem spokojená a cítila se zdravá. Až na malý problém, který nastal změnou vedoucího účtárny.

         Jirka Opočenský, čerstvý absolvent Ekonomického lycea byl ženskému osazenstvu účtárny představen překvapivě brzo po odchodu vedoucí do důchodu. Byl si vědom, že vstupuje do vosího hnízda a žihadla budou bolet. Všem podal při představování ruku a snažil se o úsměv. Když došla řada na Milku, zahleděla se do jeho očí obdivně, dlouze a v hlavě jí proběhla neodbytná myšlenka. To je on. Od té chvíle věděla, že je to její fatální osudová záležitost. Nepostřehla, že když jí podal ruku, díval se jaksi skrze její postavu, nikoliv přímo na ni. Nebyl to pohled do očí, vnímal spíše její obrys tvaru velké hrušky. Její rozechvělou ruku podržel krátce, vypadalo to, jakoby polekaně ucuknul. Rychle přešel k sousedce, ale Milka hleděla upřeně dál na jeho snědý obličej orámovaný mohutnou, černou čupřinou. Jeho štíhlá sportovní postava, vzpřímená chůze a mírný záklon hlavy jí učarovaly.

       Jirka, brzy zvládnul veškeré potřebné znalosti pro vedení účtárny, rád se nechal poučit od zkušených kolegyň. Jeho styky s nimi byly vždy velmi korektní a nikdy nepřesahovaly pracovní rámec, i když si zvykl všechny oslovovat křestními jmény. Časem Milka vypozorovala, že přece jen více hovoří s děvčaty štíhlými, pro ni hubenými až astenickými. Bližší nezájem o sebe si vysvětlovala svým vzhledem a váhou a proto se rozhodla, že s tím svým kynutým tělem něco udělá, a to hned.

            Především upravila svůj jídelníček. Ovoce a jogurt ke snídani, švédský salát na oběd, brambor nebo nízkotučný lasagne k večeři. Týrala se omezením jídla, na cvičení již odhodlání chybělo. Nechtěla ničit zařízení fitnessu podobně, jako kdysi ve škole. Vzpomněla si na zavrhované sajrajty a vytáhla ze šuplíku letáky nabízející zaručené výsledky hubnutí s vrácením peněz v případě nespokojenosti s produktem.

        Jirka si povšiml konečně změny jejího vzhledu. Zejména na jejím oblečení bylo vidět, že šifonérové modely se na ní viditelně zmenšily z padesátčtyřky na čtyřicetčtyřku. Potěšil ji jeho dotaz, jestli nezačala cvičit, nebo sportovat. Jirkovy pokusy o vtipné poznámky si vysvětlovala jako dvojsmyslné promluvy.  Povzbudilo jí to k dalšímu úsilí o snížení váhy. Jirka musí být její a vytrpí pro to cokoliv. Výsledky svého úsilí pečlivě sledovala na osobní digitální váze s pamětí, kterou denně seřizovala. Krejčovský metr byl její hlavní pomůckou vedle kalkulačky a tabulek. Náplasti na zhubnutí pečlivě skrývala, aby se nestala předmětem posměchu. Vrátila se také k dříve opovrhovaným sajrajtům, přírodním šťávám, kapslím, sušeným plodům a tabletkám na detoxikaci organismu. Důležité bylo v noci nežrat.

          Důsledky snížení váhy a hlavně změna tvarů a proporcí se nejvíce projevovaly v obměně šatníku. Začala nosit většinou oblečení černé barvy, svetříky a dokonce se odvážila vtěsnat do legín, při nichž se při svlékání vždy silně zadýchala. Pro Jirku byla ochotná pít i čaje se smrtícími účinky na mouchy, které padaly při prvním slíznutí.

           Kolegyním již neunikly velmi patrné změny v chování a hlavně v oblékání Milky a začaly si po straně šuškat svoje dojmy. Ona však vnímala jen sebemenší pohledy Jirky. Jeho úsměv a pochvala černého svetříku ji vynášela do nebes. Zintenzivnila své úsilí a týrala se ještě více. Žádný výtah, jen schody a to vždy po dvou najednou. Nejvíce ji zaměstnávala obměna šatníku a prádla. Její uspokojení z větší možnosti si vybírat v běžných velikostech mělo stejně jen jeden cíl. Jirka.

         Jirka ji opět pochválil, dokonce jí řekl, že má správnou postavu. Neřekl pěknou, přitažlivou, ale správnou. Pro ni to byla řeč posilující její naději. Leč blížil se den jejího naplnění. Kolegyně nějak vypátraly, že pan vedoucí chodí pravidelně do kavárny Mocca bar, že ho tam několikrát viděly. Milena dostala nápad, který okamžitě realizovala. Každý den začala navštěvovat kavárničku, až jí začal i vrchní uctivě zdravit jako štamgastku. Jirka stále nikde. Nepolevovala a na kávu chodila vytrvale. Bez cukru, bez mlíčka a bez šlehačky.

         Po několika dnech se na ni usmálo štěstí. Její Jirka přišel. Zahlédla ho hned od dveří, protože sedávala záměrně tak, aby viděla, kdo vstupuje. Jirka ji neviděl a přešel až do zadní místnosti. Chvíli váhala, jestli se má jít podívat, kde sedí, ale neodvážila se. Spokojeně seděla a panu vrchnímu Otovi si řekla o jeden cukr. Pan Ota byl samá ochota, Milena se mu líbila a rád s ní prohodil, vždy nějakou vtipnou poznámku o počasí, nebo o knížkách. Milena zde nejčastěji trávila čas čtením, aby si ukrátila čas čekání. Ten večer raději odešla dříve, než Jirka. Stačilo jí, že svého favorita viděla, a že mu byla nablízku.

          Její touha a přání jí poněkud měnily úsudek. Podvědomě. Jirka ji plně zaujal, myslela na něho stále, snila o společných chvílích, o vzájemných pohledech. Nedokázala to již ze sebe nijak setřást. Každému jeho projevu, pohybu, poznámce přikládala jiný význam, než byl ve skutečnosti. Její platonická zamilovanost se blížila hormonální krizi. Ještě se ovládala před lidmi, ale o samotě, nebo v jeho blízkosti svému citu podléhala. Iluze o jeho dokonalosti jí ovládaly i v práci. Jirka byl opravdu schopný, chytrý a pohotový v řešení všech situací a všechny kolegyně se na něho spoléhaly. Tím více její touha o přivlastnění Jirkova života rostla. Čím více se snažila mu být nablízku a plnit všechna jeho přání, ještě než byla vyslovena, tím více se jí Jirka začal vyhýbat. Co nejhoršího mohlo nastat. Milena začala hubnout, aniž by se sama o to přičiňovala. Chřadla, smutněla, špatně spala, její tvář vyjadřovala bolest, zármutek a úbytek sil.

        Nemohla se z toho pocitu nijak vzpamatovat. Rozhodla se, že již nebude posedávat v kavárně skrytě, ale že si k Jirkovi půjde rovnou sednout a řekne mu o svém trápení. Příští den v pátek se po příchodu pozdravila s panem Otou, který se na ni radostně usmál, a prošla do zadní místnosti s jednotlivým boxy. Věděla, že v tuto dobu tam vždy již Jirka seděl. Byl tam opravdu. Jen neseděl sám. Zahlédla ho, jak se líbá s mladým klukem a drží se za ruce. Jejich objetí bylo pro ni jak blesk z jarní bouřky. Zavřela oči a nebýt pana Oty, který šel za ní kvůli objednávce, asi by upadla. Zůstala do něho zavěšená a on ji na její tichou prosbu, že chce pryč, odvedl až do zázemí přípravny za bar. Milena vzlykala a její pláč zněl trhaně. Pan Oto jí nabízel všechny alkoholické i nealkoholické nápoje, aby se vzpamatovala, ale ona ho jen držela za ruku, kterou si tiskla ke tváři.

         Milena dlouho neplakala. Vypila nabízenou sklenku whisky, vstala a šla do zadní místnosti mezi dveře a zoufalým, pronikavým hlasem zakřičela – Bídáku! Několik hostů se polekaně ohlédlo. Jen ten, komu to patřilo, se ani nepohnul. Seděl zády ke vstupu a objímal svého přítele dál. Šla za panem Otou, poděkovala mu a až do dlouhé noci chodila po ulicích. Bála se, že doma na ni spadne dům, při tom neštěstí, co ji potkalo. Aniž si byla vědoma, kudy chodí, ocitla se unavená náhle před kavárnou Mocca bar. Pan Ota právě zamykal vchod a překvapeně se na Milenu podíval.

         S opatrností se jí zeptal, jestli jí může nějak pomoci. Polekaně se na něho podívala a kývla. Zašeptala, že nechce být sama, že má strach z něčeho, co nemůže zvládnout. Pan Ota byl sice překvapen, ale tušil co se s Milkou děje. Věděl, že ji nemůže nechat v tuto noční hodinu samotnou na ulici. Nabídl jí doprovod a Milka se němu přimknula a hlavu opřela o rameno. Šli setmělou ulicí až k tramvaji, kde bylo živěji a barevná světla reklam a nápisů vytvářela typickou vzrušující atmosféru. Mlčky nasedli do tramvaje, po několika stanicích vystoupili, kousek od jejího domu. Pan Oto Milenu objal a řekl pro ni hojivá slova. Jste v bezpečí Milko, zítra vás čekám na speciální kávu jen pro vás. Rozloučili se a Milena šla domů. Pan Ota ještě chvíli stál u domu, než zhaslo chodbové světlo.

         Druhý den přišla Milena proti svému zvyku do práce pozdě, až v jedenáct hodin. Děvčata se nemohla dočkat a jejich zvědavé pohledy se upíraly na Milenu. Co se stalo? Nebyly na podobný příchod Mileny do práce zvyklé. Co se stalo?  Děvčatům oznámila, že byla na personálním a podala okamžitou výpověď. Nechtěla vysvětlovat podrobnosti a důvody a byla ráda, že pan vedoucí zrovna přítomen nebyl. Alespoň se s ním nemusela loučit. Uklidila své věci ze stolu do tašky, podala si ruce se všemi a se spěchem, aby nemusela brečet, odešla.

         Zmocnila se jí obrovská úleva. Cítila se tak svobodná, volná, zbavená té tíhy a sebekontroly, aby vypadala, aby upoutala, aby zaujala. Takového blbce posadila na trůn svých představ o lásce a milování. Osvobození od jejich představ přišlo včas. Odpoledne šla na slíbenou kávu do Mocca baru, místa její potupy i pomoci. Pan Ota ji zahlédl a s úsměvem ji posadil na sedátko k pokladně za barem. Hned jí řekl, že jestli chce, a jestli jí to nebude vadit, že tu může zůstat pracovat a že ji do všeho zasvětí.

         Milena se na něho podívala a šťastně kývla. Neubránila se několika slzičkám a ten den se ani neubránila krémové polévce, dvojité porci knedlíků ke svíčkové, sýrovému desertu s olivami, nanukovému dortu a kávě od pana Oty, který na povrchu šálku vymaloval krásné srdíčko se šípem. Milena se v baru rychle zapracovala a práce mezi lidmi jí nesmírně bavila. Jen čekala, kdy přijde ten její extrasexuál. Od té doby se tam neukázal. Milena na oslavu svobody začala nezřízeně žrát. Ne však dlouho. Když dostala nabídku k sňatku od Oty, který se náhodou jmenoval také Černý, bylo vše jasné. Novomanželé Černí rozeslali oznámení a hostů na oslavě bylo jako much. Jeden chyběl.