Náhoda mi ji přivedla do cesty

Tak by mohl začít příběh, který budu vyprávět. Ona, říkejme ji Linda - 40 - letá atraktivní žena, vdaná, TOP manažerka, jemu táhne na šedesátku, ženatý a dobře situovaný podnikatel, majitel slušně prosperující kapitálové společnosti. Děti už jsou dospělé, zajištěné, manželství dosud bezproblematické. Nepamatuje si, že bys ženou řešili nějaké vážnější problémy, které by narušovaly běžný rodinný stereotyp. Dosud o nevěře nepřemýšlel. Až do té chvíle, než do něho Linda narazila autem. při pokusu o parkování před supermarketem. Naštěstí už nebyl ve voze, jen slyšel ránu. Běžel se tam podívat - a skutečně, jeho úžasný vůz! Očima hledal viníka, ale spatřil ji. Tvářila se trochu nejistě a očima se mu omlouvala. Jejich pohledy se potkaly. Zůstaly na sobě viset delší dobu, než situace vyžadovala, zavolali policii a dali záležitost do pořádku. Její vůz museli odtáhnout, protože byl nepojízdný, a tak ji nabídl, že ji odveze domů. Přikývla a celou cestu o nehodě nepromluvili ani slovo. Jen si vyměnili vizitky, kdyby se potřebovali - kvůli pojišťovně - zkontaktovat. Nějakou dobu váhal, otáčel její elegantní vizitkou v prstech a přemýšlel, zda ji má zavolat. Pozvat na skleničku a promluvit si s ní, protože mu nešla z mysli. Proč, to neuměl říci, vždyť nad nevěrou nikdy nepřemýšlel! A pak, když zvítězila zvědavost nad opatrností, zavolal a ozval se její hlas. Představil se ji, ona nechápala o koho jde, a když ji řekl, odkud ji zná, rozesmála se. Pak se zeptala, jestli má nějaký problém a on řekl, že ano. A že by ji ho rád pověděl, kdyby se s ním sešla na jednu skleničku. Proč ne? To není nic nemožného...
První schůzka
Cestou si marně vybavovala jeho tvář. Od té doby, co ji přivezli spravený vůz, přestala na nehodu myslet. Zatím se událo tolik věcí, že ji nepřipadalo důležité o tom přemítat. Neškodí si s někým zajít na skleničku a prohodit pár slov. Za to nic nedám, pomyslela si, když se blížila k půvabné kavárně, kde měli mít setkání. Vešla dovnitř a marně napínala zrak, opravdu ho úplně vymazala z paměti. Přistoupil k ní a pozdravil ji. Nebyl takový staromilec, aby ji hned napoprvé políbil ruku. Vida, pomyslel si, je ještě hezčí, než tehdy. Jak to ty ženské dělají. Vida, pomyslela si ona - vypadal tenkrát tak zdecimovaně, ale je to elegán a vypadá dobře, fakt dobře. To, že ji nepolíbil ruku při setkání, udělal dobře, protože když ji ruku políbil při loučení, jemně mu stiskla ruku. A kontrakt byl uzavřen, řekl by obchodník. Tedy na flirt bylo zaděláno. S oboustranným souhlasem. Nikdo z nich nic nesliboval, nikdo z nich nic nechtěl, jen se zase sejít a prožít příjemnou chvíli ve společnosti, nyní již milé a známé osoby. Usmívají se na sebe, jejich ruce se při rozhovoru sebe letmo dotknou, jako když se dotknou sebe křídla křehkých motýlů. Ale ten dotyk má význam, ke kontraktu píší nyní dodatek.
A čas plyne...
Na oko nezávazné schůzky se stávají pravidlem. Vyhledávají místa, kde by je nepotkal nikdo ze známých. Oba mají plno přátel, klientů, obchodních partnerů. A mají strach, že by se jejich tajemství provalilo. Tím více jsou k sobě přitahováni. A tím více musí skrývat změny, které mají napsány na čele. Zatím nikdo nic netuší, neví, na nic se jich neptá. Kde jsi byl/a, s kým jsi byl/a? A to oběma dodává odvahy se víc a víc sbližovat, až to skončí v zastrčeném hotelu, v jiném městě, na jiném místě, kde je nikdo určitě nezná.
Co řekneme doma?
Ptá se on, protože jejich čas se nějak protáhl. Já řeknu, že jsem byla s tebou, říká ona vážně. Tak vážně, že o tom nepochybuje. Tak takhle to nechtěl. Myslel si, že to bere - rozumně. Že ho chápe. I ona přistoupila na jejich vzájemné dobrodružství. Nešetří ho. Dobře ví, jaký strach v něm vyvolala. Panebože, co bude s firmou, ženin bratr je advokát, má v ruce všechny papíry od založení firmy, má přesný přehled o financích a ví, jak ho oškubat na kost. Ale nemá sílu ji radit, aby lhala, protože před krátkou chvílí jí říkal, v takových těch choulostivých momentech, jak ji miluje, jak se ženou už dlouho spolu nežijí, jak potřeboval někoho blízkého jako je ona, která ho chápe a rozumí mu. I v této chvíli je čestným mužem, tedy až na tu nevěru. Vidí, jak mu tvář zkameněla a je jí ho líto. -Řeknu, že jsem tě požádala, abys jel se mnou na jedno složité jednání jako poradce.- Sáhne do kabelky a vytáhne složku. Co je to? Ptá se on, nemůže zastavit, aby se podíval. Smlouva o odborné pomoci, řekne ona, připravila jsem ji pro všechny případy a mám s sebou i peníze na tvůj honorář...
Zastavil u nejbližší benzinky. Chvíli mlčel. Vyměnili si pohledy. Najednou se cítil nějak pokořený. Podepsal smlouvu, přijal peníze, dala mu potvrzení a kopii potvrzení s jedním originálem si schovala zase do kabelky. Nebyl schopen říci jediné slovo. Už mu nikdy neměla šanci vysvětlit, že to bylo, podle ní, perfektní krytí jejich teprve začínajícího poměru. Připadal si jak nějaký gigolo. Zaplatila mu. Viděli se ještě jednou, na veletrhu v Brně. Zavadili jen o sebe pohledy. Všimla si, že nějak zestárl...

Tento příběh je ze života, ovšem trochu pozměněný. Když jsem ten příběh vyslechla, nemohla jsem pochopitelně žádného z těch dvou odsuzovat. Nakonec si odnesli do dalších dnů něco zvláštního, nepěkného. A to proto, že si neporozuměli a ani nechtěli. Nevěra není nic žádoucího, pochopitelně, velmi zatěžuje rodinné vztahy, a také ty dva, kteří ji provedou. Ale má tolik tváří. Když se z nevěry vyvine láska nebo nenávist, v konečném důsledku to má stejně smutný konec s utrpením, jako přídavkem. A nebo také ne - ale to až v dalším příběhu.