Doučování

            Bylo zrovna úterý, měsíc duben a venku jako každý jarní den bylo velmi krásně. Slunce svítilo a obloha byla bez mráčku. Jáchymovi zazvonil budík a ještě nevěděl, že během tohoto týdne se stane spoustu věcí, které mu nadobro změní život…

            Jako vždy ten budík odložil na pozdější čas, protože opět nemohl otevřít oči a ihned vyskočit z postele. I přesto, že školu a samotné studium měl opravdu moc rád, tak i ve svých 17 letech se nemohl naučit vstávat z postele. Jeho chováním se spíše jevil jako o několik let starší, ale avšak toto mu zůstalo už od dětství, kdy začal chodit do mateřské školy.

            Druhé zazvonění… Konečně už vyšel z pokoje a zamířil do koupelny, prohrábl si svoje tmavé, vlnité vlasy a usoudil, že dnes nebude potřeba ani hřeben. Po běžné ranní hygieně šel opět k sobě a připravil si učebnice do svého batohu značky Converse.

„Snídaně je na stole, Jáchymku!“ Ozvalo se z kuchyně o patro níže. Ano, máma mu pořád říkala, jako kdyby mu bylo 5 let. Už několikrát ji na to upozorňoval, ale stále se to nemohla odnaučit. „Mami, neříkej mi tak, prosím, jednoho dne si sem přivedu nějakého kamaráda a bude se mi akorát tak posmívat…“ Odpověděl matce na pozdrav. „Jáchyme, v Berlíně bydlíme už skoro 8 let a žádného tvého kamaráda jsem u nás ještě neviděla.“ Řekla máma. Jáchym si jen nahlas povzdechl, protože ji na to neměl co odpovědět, protože měla, bohužel, pravdu.

Toasty slupl jako malinu a rychle běžel na autobus do školy, která byla na konečné zastávce. Najednou zaznělo v autobuse klidným a robotickým hlasem: „Přírodovědné gymnázium, konečná zastávka, prosím, vystupte.“ Měl sluchátka v uších a zaposlouchaný do jedné písničky od Coldplay, zjistil, že je v autobuse už jen on a řidič.

Zazvonilo právě, když Jáchym vcházel do učebny biologie, která byla i jeho mateřskou základnou. Jako první hodinu měla třída 8E, Jáchymovo třída, hodinu chemie s jeho třídní profesorkou, paní Schmidt. Jáchym přemýšlel nad tím, jak se vyčíslují chemické rovnice, když zrovna vešla do třídy jejich třídní a pozdravila je. Za ní šel nějaký menší, trochu oplácaný mladík, který měl celkem krátké blonďaté vlasy a vypadal docela vyděšeně. „Ztište se!“ Uklidnila si svojí třídu.

„Představuji vám nového studenta, Norberta Gleicha. Dříve studoval hned několik škol a teď přišel zrovna na tu naší, kde chce složit maturitní zkoušku, ale to vám vše řekne už on sám.“ Svůj monolog ukončila křivým úsměvem, jako by právě kousla do citronu a přitom říkala, že jí to chutná.

Jelikož Jáchym seděl jako jediný sám v lavici (měl rád dostatečný prostor), ukázala Norbertovi právě to jeho volné místo. Jáchym jen protočil oči a Schmidt na něj hodila uhrančivý pohled, takže si musel své papíry a učebnice ihned přendat na svojí polovinu stolu. Norbert natáhl ruku ke svému spolužákovi a představil se. Jáchymovi hned prolítlo hlavou, že Norbert má na svůj věk a jemné rysy docela pevný stisk.

„Rozdám vám papíry a napíšeme si malý testík na chemické názvosloví. I tobě, Norberte, určitě jste to museli probírat.“ Řekla jejich chemikářka a přitom rozdávala linkované papíry. „Napište dnešní datum, vaše jméno a začneme.“ Odvětila ihned potom. Bohužel Norbert nevěděl, že to bude profesorka ještě na té hodině opravovat. Chemie mu totiž moc nešla a nechtěl hned první den vypadat jako největší hlupák před celou jeho třídou. „Nic lepšího jsem ani nečekal…“ Procedil přes zuby Norbert, když uviděl známku 4-. „Ty budeš asi hodně chytrý, viď?“ Otočil se na Jáchyma, který dostal jedničku a ten jen přikývl a pousmál se.

Po skončení chemie všichni odešli a třídní učitelka si k sobě zavolala Norberta a ptala se ho, zda takové známky z chemie míval i na předešlých školách. „Bohužel ano, paní profesorko.“ „Doporučím ti jednoho studenta, který přírodovědné předměty ovládá velmi dobře. Počkej! Vždyť vy sedíte v jedné lavici, je to Jáchym Zwick.“ Řekla třídní Norbertovi a ten se jen usmál a přikývl hlavou.

Na konci vyučování viděl Norbert vycházet svého budoucího lektora v chemii ze školní auly a rychle k němu přiběhl. „Prosím tě, Jáchyme, třídní mi říkala, že jsi eso přes chemii a tak. Myslíš, že bys mě mohl doučovat? Jak jsi zjistil, tak v tomto oboru nejsem moc velký přeborník.“ „Jo, klidně, nemám s tím problém.“ Odpověděl mu Jáchym, kterého ten kompliment zahřál u srdce, i když to už o sobě věděl z předchozích úspěších na přírodovědných olympiádách. „A můžeme začít hned dnes?“ Zeptal se chemického esa Norbert. Jáchym jen přikývl.

„Bydlím v tom jednom domě na okraji města, kam se dostaneš jen hromadnou dopravou, pokud si ovšem nechceš prochodit boty.“ Nadnesl Jáchym v autobuse a oba se tomu jen zasmáli. „A co tvoji rodiče?“

„Co je s nimi?“ Nepochopil Jáchym.

„No já jen, že moji rodiče jsou rozvedení, tak se ptám.“

„Můj otec od nás odešel, když zjistil, že máma je těhotná, takže bydlím pouze s ní. Jinak doma naštěstí nebude, protože pracuje jako lékařka v místní nemocnici a dneska tam bude až do večera.“

„Tak to je mi líto.“

„Nic se neděje, byl to zbabělec, když se k tomu nedokázal postavit.“

Norbert mu poklepal na rameno a řekl: „To máš pravdu, kamaráde.“

            Jáchym sebou trochu škubl, protože tohle ještě od nikoho neslyšel…“Kamaráde…“ Pochopitelně si řekl, že tohle mu rozhodně říkat nebude, protože by vypadal jako největší lůzr.

            Už dorazili společně do cíle a pomalu vcházeli do Jáchymova pokoje. Ihned se pustili do učení a Jáchym zjistil, že v chemii má Norbert opravdu velké mezery.

„Budeš se muset ještě hodně učit, Norberte.“

Stačí Berte a já bohužel vím.“

„Dobře, Berte.“

            Utekly asi dvě nebo tři hodiny a Bert začal pomalu zívat únavou, protože Jáchym to do něj hustil už od příchodu do pokoje. Nebyl zvyklý na takové intenzivní učení, sám učebnici doma ještě neotevřel.

***

Další den ráno se probudil Jáchym nějak brzy, protože už 5 minut před budíkem byl v koupelně a umýval si obličej studenou vodou, jako každé ráno. Sám se přistihl nad myšlenkou, že se těší, až bude doma a bude zase doučovat Berta. Nedokázal přijít, proč na to začal myslet a už vůbec nevěděl, proč se na to tak těší.

Máma už byla pryč, protože ji v noci urgentně odvolali, jak se dozvěděl ze vzkazu na stole. Jáchym si vytáhl z lednice jen jogurt, který rychle snědl, aby mohl jít na bus. Do školy přijel dnes dříve než obvykle a hned šel do třídy. Tentokrát začínali s německým jazykem, kde zrovna probírali světovou literaturu. Toto Jáchym bytostně nesnášel, protože nečetl moc knížky, měl raději učebnice a encyklopedie než beletrii a poezii.

Nějak ten den přežil a potom čekal před školou na Berta, protože ho celý den neviděl a myslel si, že to zase vzdal. Bohužel mu nemohl zavolat, nevyměnili si totiž telefonní čísla a ani se nijak nedomluvili. Po 15 minutách usoudil, že to nejspíš Norbert opravdu zabalil a šel tedy na autobusovou zastávku nedaleko své školy.

„No kde jsi? Čekám tu už asi půl hodiny!“ Zavolal z dálky Bert.

„Myslel jsem, že tě ten včerejší den ve škole nějak odradil…“

„Néé, vůbec! Jen mi dnes ráno nebylo moc dobře, tak jsem zůstal raději doma, ale to doučování stále platí, ne?“

„Ovšemže, počítám s tím.“

„Super, těším se.“

Jáchym sice moc dobře nepochopil, proč se Bert zrovna těší na studium chemie, když ho to očividně moc nebaví a celou cestu domů nad tím přemýšlel. Když přišli k domu, tak se letmo Bert podíval na Jáchyma a jen se pousmál. Teď už vůbec Jáchym nevěděl, co si má o tom všem myslet. Něco mu říkalo, že nejspíš nepůjde jen o doučování…

Dneska se spolu učili chemické reakce v organické chemii. V tomto byl Jáchym jako ryba ve vodě, protože organickou chemii Jáchym přímo miloval. Avšak najednou nastalo mezi chlapci ticho, podívali se na sebe a najednou zjistili, že to sledování přímo do očí trvá nejméně 2 minuty. Jáchym cítil jakési motýlky v břiše a absolutně netušil, co to znamená. Bert se na Jáchyma jemně pousmál a řekl: „Nejspíš už půjdu, myslím si, že dnes jsem tou organikou zahlcen.“ Jáchym šel vyprovodit Berta ke dveřím a před jeho odchodem si ještě vyměnili telefonní čísla.

Večer přišla Jáchymovi zpráva na WhatsApp, kde bylo napsáno: „Děkuji ti za doučování, díky tobě začínám tomu konečně rozumět.“ Byl opravdu moc rád, že zrovna on tolik rozumí chemii a může ho doučovat. Cítil se velmi dobře.

***

Druhý den, po tom zvláštním střetnutí jejich pohledů, měli mimo jiné hodinu cizího jazyka. Jáchym studoval francouzštinu a Bert španělštinu, takže každý byl v jiné učebně a krátce před koncem hodiny zavibroval Jáchymovi mobil, který měl položený pod pracovním sešitem. „Nezajdeme dnes místo učení do kina?“ Po hodině se sešli před školou a Jáchym se zeptal Berta: „A na co tedy půjdeme?“

„Takže souhlasíš? Výborně, jen nevím, jestli se ti to bude líbit, protože dnes zrovna dávají černobílý film…“

„Blázníš?! Já miluji staré filmy.“ Řekl nadšeně Norbertovi.

            Když dorazili ke kinu, tak Jáchym vyndával peněženku z batohu a Norbert mu tu ruku ihned zastavil. „To je na mě, na oplátku za to doučování.“ „Děkuji.“ Odpověděl Jáchym. Chvilku na to už seděli v kinosále a k jejich překvapení bylo prázdné. „Nejspíš nikdo neví, v čem je klasika tak výjimečná.“ Řekl Norbert

            Najednou zhasly všechny světla a na promítacím plátně začaly reklamy, jako před každým filmem. Bert se najednou otočil na Jáchyma a povídá mu: „Ještě jednou ti děkuji za to doučování, vážně mi to hodně pomohlo, dokonce jsem dostal už z testu lepší známku a to jen díky tobě.“ Jáchym mu ani nemohl odpovědět, protože byl celý rozechvělý z toho, jak krásně na něj Bert kouká a úplně mu uniklo, že Bertova ruka nějak zavítala na jeho stehno. Když to zjistil, tak ihned ucukl, nicméně mu to nebylo moc platné, protože najednou zbystřil, že Norbert se pomalu přibližuje k němu. Velmi pomalu se k němu blížil, až najednou byl přímo u něj a letmo ho políbil na ústa.

Jáchym byl najednou jako zkoprnělý, protože toto ještě nikdy nezažil. V břiše měl zase jakési motýlky a vůbec to nechápal. Je sice inteligentní, vše si dokáže logicky vysvětlit, ale co se týče milostných věcí, tak je to úplný začátečník. Dokonce neměl ani ještě nikdy žádné děvče, natož potom dostat polibek od kluka.

            Film už skončil a Jáchym šel na toaletu. Nevěděl ovšem, že Bert půjde za ním…

Na WC se ihned po jeho příhodu otevřely znova dveře a najednou se jejich pohledy zase střetly. Bylo to stejné chemické vzplanutí, jako minule přitom učení o chemických reakcích. Teď to ovšem mělo zcela jinou dohru. Bert přišel k Jáchymovi, položil mu svou ruku na jeho tvář, usmál se na něj a začal ho velmi vášnivě a láskyplně líbat. „Mohu ti něco říct, Jáchyme?“

„Jistě.“

„Já jsem se do tebe zamiloval.“ Přiznal se Bert Jáchymovi.