Osud III.

Co mám dělat?
Ani já nevím.
Od té doby, co mi to řekla, respektive nám vše, nemůžu na ni přestat myslet, protože mi došlo, že jsem možná promarnil své životní štěstí.
Neber to tak poraženecky. I zdánlivě prohraná bitva se dá vyhrát.
A já teď prohrávám.
Na plné čáře.
Jak to mám obrátit?
…
No?
…
Najednou ti došla řeč?
Neporadím ti. Musíš vědět ty sám.
Má přítele, dlouhodobý vztah, mají byt, oba práci, cestují.
A je šťastná?
Co?
Jestli je šťastná.
Ano. Asi.
Posuzuješ štěstí na velikost majetku nebo počtu dovolených u moře nebo na tom, že mají práci? Opravdu? Materialisti zkurvení. Kam se vytratila pravá láska, hm?
Co to meleš? Pravou lásku přece můžeš vyvážit i materiálovými věcmi. I tou zkurvenou dovolenou, kterou zaplatíš, aby si ji splnil sen, navštívit zemi, kam se chtěla vždy podívat.
A je šťastná?
Do háje, co s tím furt máš? Mám ti říct, jestli se směje nebo usmívá?
No, třeba.
Usmívá, vypadá spokojeně a šťasně. Chápeš? A proto do toho nechci zasahovat. Jsem spokojený, když je ..
Sakra ani se neopovaž doříct takovou sračku.
Co?
Jsem spokojený, když je ona? Co to má být? Jaký a čí život žiješ? Svůj nebo druhých lidí? Žiješ přece svůj život proto, aby jsi byl šťastný ty a ne, aby jsi ustupoval svému štěstí, kvůlli blahu ostatních.
Ustoupíš svému štěstí a dopřeješ ho jinéhomu jen v případě, kdy ti na někom záleží!
Hovno záleží.
Ustoupil by si snad člověku, na kterém ti nezáleží?
Nikdy.
Tak vidíš!
Ustoupíš pouze tehdy, když někoho miluješ a víš, že opravdu bez tebe bude ta osoba šťastná a to jen z toho důvodu, že jsi srágora ji dokázat, že to štěstí by ji potkalo s tebou!
…
Ptám se znovu. Je šťastná?
Myslíš, že by mi tohle řekla?
Ne, nikdy.
Vidíš.
Musíš mít otevřené oči, sledovat drobnosti, které tě k tou dovedou. Vzpomeň si.
Když ji potkám s jejím přítelem, nikdy se na mě neusměje, jen mě suše pozdraví.
To se nedivím, vzhledem k tomu, že se líbala s váma oběma.
Fajn vole.
Když ji potkám s ním, sedět někde na drinku. Neusmívá se, kouká do mobilu. I on. Přijde mi, že za celou dobu snad neprohodí ani slovo.
Hm.
Navážu na tu první věc, ale když je s náma nebo se potkáme my dva, září.
Dobře.
Když jsme poprvé seděli i s Hankou na pivu, přišel tam její přítel. Ona se hned přestala bavit a koukala jen do země a nic neříkala. Hanka ho hned sekýrovala, co tu vlastně dělá, že má být někde jinde. A on odpověděl, že jen kontroluje kolik tu je lidí. Když jsem se ji pak zeptal, jestli je v pohodě. Řekla ano, neměj strach.
Hmm.
Povídá často, že se on či ona sami v noci procházejí po městě.
Hm.
Hodně cvičí, dvakrát možná třikrát do týdne. On zase odjíždí na víkendy za kamarádama.
Dobře, stačí.
Asi nebude úplně šťastná.
Není kamaráde. Je smutná.
Myslíš?
Ano. Něco se muselo stát. Každopádně to nevypadá, že by ten vztah byl v dobrém stavu.
Co by se mohlo stát?
Možností je spousta. Příliš dlouho spolu, nemůžou od sebe, protože mají společné zavázky.
Možná.
Nevěra? Třeba?
Jakože ona?
Nebo on?
Ona snad ne. To neříkej prosím.
Možná ne, ale pokud je smutná a není šťastná, může k tomu dojít, pokud už k tomu nedošlo. Nebo nedochází právě teď.
Nemůžu to ani slyšet. Teď nad tím budu myslet.
Promiň, vím, že ti na ni záleží.
Nechci aby byla smutná a nešťastná.
Tak pro to něco udělej. Nemyslíš třeba, že to je to váš osud? I její?
Jak to myslíš?
Že možná tohle shlédání po náhodě vás opět přivedlo k sobě? Že to nemusí být jen tvůj osud. Ale i její? Možná její osud teď rozhodnul a přihrál ji do cesty tebe? Aby ona byla šťastná?
Není to jedno čí osud by to nakonec byl? Jestli její nebo můj?
Máš pravdu. Oba chcete to stejné. Být šťastní. A ona není a ty taky ne. A ty i ona víte, že spolu by jste byli.
Já nevím, možné to je.
Chtěl si důvod, proč se vzchopit a konat? Vstaneš a budeš konat, když už víš, že to není jen pro tvé štěstí, ale i pro její?
…
Dobrý první krok. Vstal si. Teď udělej ten další.