Napiš mi (3)

Ahoj Peťo.

Nejsou to ještě ani celé tři dny a už Ti píšu. Musím. Venku prší, ochladilo se a mě je smutno a nic se mi nechce. Kromě psaní Tobě.

Nejdřív musím popsat, co se událo potom cos odjel.  Když jsem přišla domů, snesla se na mě smršť otázek, zvlášť tátu mrzelo, že Tě zmeškal. Na spoustu těch otázek jsem neznala odpověď, vždyť jsme spolu byli tak krátce. Taky tátu zajímalo, jestli zase přijedeš. Tak jsem mu řekla, že to není tak jednoduché, že je to daleká cesta a sotva přijedeš tak abys už zase pomalu šel na vlak. Nato táta prohlásil: Tak tady může přespat. Tím mě úplně vyrazil dech, mamka upustila hrníček a Radkovi zaskočilo. Jako táta je fajn, ale byl vždycky trochu přísnější. Takovou vstřícnost a zrovna v takové věci bysme od něj nikdo z rodiny nečekal, proto ty reakce. On teda tatík hned začal brát trochu zpátečku. Takže můžeš u nás přespat, ale ne v mém pokoji, nebo v mém pokoji jo, ale já pak musím spát u bráchy nebo v obýváku... Prostě tak abychom nespali spolu. Jinak to ale platí. A to bysme přežili, ne? Když bys mohl přijet už v pátek a odjet až v neděli. A stejně, přece bysme mohli spát spolu bez toho, abysme „spolu spali“. A naopak. Každopádně se moc těším, že to brzo vyjde. V tohle jsem ani nedoufala. Táta překvapil. To mamka se tváří značně rezervovaněji. Zvláštní, čekala bych, že to bude naopak. No a bráchovi je to zatím, zdá se, srdečně jedno.

Druhý den ve škole to taky bylo. Barča s Martinou, ty dvě holky, se kterýma jsem šla ze školy, jednak byly zvědavý jako opice a pak si to samozřejmě nenechaly pro sebe. Tak ses postaral o trochu vzrušení v naší třídě. Někteří si Tě z chmelu pamatují. Kluci jen divně koukají, trochu zaraženě, kurážnější holky se vyptávají, a všichni zdá se, trochu závidí. A mě to nevadí. Naopak. Tak trochu si to užívám. Jinak všem odpovídám tak obecně, že to bylo fajn. Stejně by nikdo z nich nic nepochopil. Jediný, komu jsem potom vyprávěla víc, byly právě Bára s Marťou. Jsou to moje nejlepší kamarádky. Ale ani ony, myslím, nejsou schopný pochopit, co mezi námi je. Protože mezi námi dvěma je něco mnohem hlubšího než jen nějaké chození. Já to cítím a vím, že Ty taky. Ale jinak jsou holky fajn, jsou to dobrý kamarádky a jsem ráda, že je mám. Těším se, až vás seznámím.

Peti, kdy se zase uvidíme? Stýská se mi tak moc, tak strašně moc, až mě to fyzicky bolí. Teď už věřím i tomu, že se dá steskem onemocnět. Víš, teď když tu pro mě jsi, ale nejsi se mnou, je to snad ještě horší než předtím, když jsi tu pro mě nebyl. Chápeš?  Jo a spím s Tvou bundou. Byla jsem ráda, že sis ji zapomněl, alespoň se pro ni musíš vrátit a já tu mám zatím kousek Tebe. Teprve včera jsem zjistila, že máš v kapse zpáteční lístek na vlak. Doufám, že Ti to nezpůsobilo příliš velký problém a šťastně jsi dorazil. Napiš mi! Brzy! A pouvažuj, prosím, kdy bys mohl přijet. Mě je jasný, že nemůžeš jezdit co čtrnáct dní, ale líp se těší na konkrétní termín. Kdyby to bylo jenom na mě, tak jdu okamžitě na nádraží a jedu za Tebou. Ale musím být rozumná. A taky trpělivá. Však nám nic neuteče. Máme spoustu času a není třeba nikam hnát. Tím se utěšuju a tím taky končím dopis. Těším se na odpověď. Chtěla jsem ještě napsat, že na Tebe myslím, ale to je snad z celého dopisu víc než zřejmý.  

Pa.

Tvoje Sylvie

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Dopis jsem dostal v úterý.

V pátek jsem dostal telegram:

„Sylva měla nehodu. Je to špatný. Přijeď! Hned! Radek“