Je to ještě ON ? (1)

"Martin už není s Elenou." řekl jednou manžel, když se vrátil večer z práce. "Rozešla se s ním, asi má někoho nového. Martin říkal, že už to mezi nimi bylo dlouho mrtvé. Vlastně v tom domě jen existovali vedle sebe."

Martin, manželův kolega z práce. Vždycky jsem tak nějak přeslýchala manželovo povídání z práce. Manžel se s Martinem poslední dobou docela spřátelil, asi to bylo tím, že jsou podobně staří a v kolektivu firmy na sebe tak nějak zbyli.

"Hmmmm..." byla jediná reakce, na kterou jsem se zmohla. Vlastně mě to ani moc nezajímalo.

__________________________________________________________

Čas plynul, uběhl víc než půl rok a manžel mi doma občas povídal historky od Martina. Jak teď chodí pořád s kamarády někam pařit, balí holky na každém kroku a kolik mu jich prošlo postelí.
V duchu jsem si říkala, "Ten, Martin?". Martina jsem znala jen z fotek. Vysoký, tmavší typ, trochu při těle. "Tohle holky tak chtějí?" říkala jsem si v duchu.

Jednou, když byl manžel ještě v práci, jela jsem na nákup do města, kde manžel pracoval. Oběhala jsem obchody a po cestě domů jsem zastavila před firmou, abych manžela aspoň o pauze pozdravila.
Manžel a jeho kolegové postávali u firmy a povídali si. Všechny jsem si je okoukla a v duchu jsem si říkala, kdo je kdo, podle toho, co jsem znala od manželova povídání.
Pak jsem najednou uviděla JEHO. Martina.
Dech se mi zastavil. Martin už vůbec nevypadal tak, jako na fotkách!

Dvoumetrový chlap plný síly, nejvyšší ze všech. Úsměv mu hrál na rtech. Na malou chvíli se naše pohledy setkaly. Jeho tmavé oči mě lehce probodly a přišlo mi, že mé srdce se na setinu zastavilo.

Pozdravila jsem se s manželem, popřála mu hezký zbytek dne a vydala se na cestu domů. Pustila jsem si nahlas hudbu a zpívala. Celou dobu jsem ale vzadu v myšlenkách měla představu Martina a nemohla ho dostat z hlavy.

                           ________________________________________

Dny plynuly a já nemohla Martina vyhnat z hlavy. Začala jsem ho vyhledávat na sociálních sítích a snila o vzdušných zámcích. Občas nastal střet s realitou v podobě myšlenek "jsi vdaná, tak na to zapomeň".

Manžel mezitím chodil do práce a z práce a zásoboval mě dál historkami od Martina. A já? Já začala pomalu toužit, abych i já byla tou, co se Martinovi dostala do postele.

Ano, fantazie je mocná kouzelnice.