Jednosměrná jízdenka

Pracovali spolu ve stejné firmě, Kateřina 5 let, Jiří celý svůj produktivní život. Ona byla živel a optimistka milující život se vším co přináší, on naprostý introvert s prvky autismu, konzervativec a pesimista. Ona vystřídala mnoho různých zaměstnání, on zůstal ve stejném oboru i společnosti od dob, co ukončil studia na VŠ. Kdyby bylo možné onačit dva protiklady, vzorem by byli oni dva. Mohli jste si být jisti, že když Kateřina viděla předmět bílé barvy, Jiří jej bez mrknutí oka označil barvou černou. Nikdy se spolu dosud nepotkali, ani na pracovní a ani na osobní bázi. On byl léta tzv. "spokojeně" ženatý. Tak spokojeně, že se o něm v dané firmě vedly fámy. V jeho kanceláři, kterou sdílel s kolegou rovněž nevalné pověsti, se prý dveře netrhly. Kateřinu nezajímal. Nebyl absolutně její typ. Kdyby ano, dávno si jej všimla tak, jako si všimla jiných kolegů, byť si nikdy s žádným z nich nezačala. Vyznávala heslo "Co je v domě, není pro mě". Navíc už jen slovo "ženatý" bylo pro ni, rozvedenou ženu, nálepkou s velkou červenou stopkou. A kombinace ženatý kolega už byl spíše výsměch veškerému jejímu přesvědčení. Vše mohlo být v tomto duchu i po dalších x dní a měsíců ve společném zaměstnání. Jiří by žil ve svém manželství a spolu s jeho ženou by sdílela jeho život i některá z kolegyň a Kateřina by dál žila svůj nezávislý život spokojeně rozvedené ženy s velkými dětmi, která žádné trvalé závazky nehledá. Stačily ji ty již odžité. Ano. Vše mohlo v tomto duchu pokračovat. Ale člověk míní, Bůh mění. A jeden osudný den se změnil život jim oběma. Potkali se před zasedací místností. Ona měla červenou sukni a bílou halenku, on džíny a svetr ke krku. Představili je kolegové, budou prý spolu nyní pracovat na stejném projektu. Podali si ruce, podívali se do očí. A tehdy jí proběhlo hlavou jediné.... tak to bude problém. Netrvalo dlouho a napsal ji první zprávu. Čekala to. Druhá zpráva již byla lehce koketní. Odpověděla ve stejném duchu. Ke zprávám na firemním chatu se přidaly zprávy na WhatsApp, následovaly dlouhé telefonáty už dávno ne o pracovních záležitostech a za tři měsíce po setkání je oba čekal firemní večírek. Před odchodem ji příprava trvala nezvykle dlouho. Tušila, že se ten večer oba spolu tak trochu "zapomenou". Znáte ten pocit, kdy si říkáte "No tak nastoupím do rozjetého vlaku a maximálně pojedu jednu stanici, vždyť co se může stát?"..... Těch stanic bylo hodně. Velmi mnoho. Ze třech měsíců se stal rok a půl intenzivního vztahu. Kateřina a Jiří. Jak krásný pár, že? Do doby, než si Kačenka uvědomila, že "její" Jirka nepatří jí, ale své manželce. Rozloučila se. Bolelo to. Ale tento vlak neměl zpáteční jízdenku už tehdy, když stála na nádraží. A věděla to už když nastupovala. Věděl to i on. I tak se společně tím vlakem svezli. Kateřina si jízdenku schovala jako památku. Jako výstrahu. Láska nezná slovo proč. Buď je a nebo není. Když se rozhodla k tomuto kroku, jela zrovna autem a v rádiu hráli píseň ..... One way ticket....One way ticket...