Zápisky hřbitovního čaroděje

Vždycky když komponujes ta postava se na to divá. Odiva se do slov jak se objevují a líhnou v příběhu tvoji mysli. Mezi hmotou a nelidskymi artefakty. Mezi biomechanickymi topoidy a fundamentální gravitaci.

Postava hřbitovního čaroděje nebyl muj výmysl. Napadl moji mysl tak jak nápaditost napadá nápady. V tom je kořen me obmyslnosti, že ty bytosti, které byly myšlenkami, napadají na ty druhé myšlenky a drtí tak jejich tvar, v uzkostlivem zachvění se tlačí v mezistennem nekonecnem bezprostorovi, bez map a prislibu, napadají na myšlenky a stlacuji mysl jako na hlavičce hřebíčku, jako oddelene od fyzikálních zákonů vesmíru, odene do paralelní identity, v hrobe neopakovatelne metafory o frontmanovi zadní paty.

Hřbitovní čaroděj nemá jméno, ztratil jej při rituální seanci v hlubokém lese. Setkat se s jeho jménem je smrtonosne. To jméno se pohybuje po světe nezávisle na svem jmenovateli, je spojeno se švy svého vlastního záhlaví  a jako v prizracnem úpatí strnulosti to jméno se vrací jen k tem, o kterých se mluvi nebo smysli jako o živých, takova je vlastnost pozorovatele teto postavy.

Související úplnost při zrodu postavy, postihnout v úplnosti svět jejího myšlení, útrob niterneho života i těch predstav, jež zůstávají skryty, rodici se na druhé straně za zrcadlem, nehmotne.

Hřbitovní čaroděj patra po svem jménu, ac ví,  že jej nikdy nespatří,  tribi tak hodiny živých pozůstalých tím, že jim napovídá střípky jejich jmen, nebo slov, které se vydávají za jména, nejsou však prispendlitelne k hávu ve kterém se nachází duše, nebo to co z ni v mnoha případech zbylo, moare v reji zrcadlici řeči a hrobka synchronizovaneho materiálního zatracení.

To on je Ten, kdo zna koloběh životů v zákulisí záživotí i všechny uměle kulisy lidskosti, prikrosti svahu, hybatelu pozornosti i jiné liminalni mezilidske klicky vznikající v důsledku narůstající dominance iluzorní individuality, vysoké mety duality i spojitosti mezi třemi světy.

To on ma znalosti o lidském plynutí v koloběhu transformujici se energie, ta giganticka draperie realita skryta před očima lidského verše, obrovská masa nových forem vznikajících před vědomím za pochodu, na úsvitu nového přílivu, čekající než je někdo zhmotni, odeje ideje do děje svetove galeje.

Postava hřbitovního čaroděje u sebe skrývá skryte atributy niterneho boje a mezi ni a světlem k elevaci je průchod mnoha set milionů oči, ty číhají na sve zpopelneni, az znovu procitnou, tato symbolicka mystifikace je archetypalni vychodisko jejího vzájemného stavu s kolektivním nevědomí.