Černé srdce

"Ty černá mrcho, táhni někam do pekla! tady nemš co dělat!" volali na ni a házeli po ní vše, co jim přišlo do rukou.
Běžela pryč. Daleko, někam, kde bude sama. Tam, kde bude tma, aby se nemusela vidět. Nemusela se dívat a sebe, na své tělo, které jí tolik zazlívají. jen jí bylo líto, že nemohla nikde na světě vidět svou duši, protože nevěděla, jeslti je tak černá, jak říkají. Nevěděla, jeslti je to taková čarodějnice, jak říkají, nevěděla, proč jí nadávajím, když má svět, kde je šťastná.
neměla přátele, kteří by jí řekli, jaká je. Ale ona sama nikdy nechtěla věřit, že je tak zlá a divná, jak jí říkají.
A tak běžela dál a dál...vběhla do lesa. Mohla se zahraat do listí a vklidu počkat, až bude noc a nebude vidět vůbec, třeba by na ni někdo šlápl a byla by pak šťastná někde jinde.
Mohla se schovat za stromy.
Tiskla si uši, stále to lsyšela: "Čarodějnice, černá mrcho, táhni do pekla! Vrať se do hrobu z tama přeci pocházíš! A dej si bacha, jeslti mě uhraneš tak tě zabiju!"
tak mě zabijte! napadlo ji, chtěla, aby to udělali, když jim tolik vadila, proč s ejí nezbavili už dávno? lidé když něco nechtějí, tak to zahodí! zahoďte tedy ji, když jste si tak jistí, že má černé srdce.