Největší dar

Na studenou podlahu z dlaždic bílých jako sníh dopadají jednotlivé kusy oblečení. Ta černá hromádka látky, co jindy halí bělostnou kůži, teď nehybně leží, jako by zkameněla. Tiché krůčky se rozezní místností. Najednou je ticho. Dvě chodidla stojí na ledové zemi bez hnutí. Zrcadlo na stěně odráží obraz mladé dívky. Malá a drobná, tak moc zranitelná jako malé štěně. Pobledlá tvář co odráží smutkem poznamenanou realitu. Sundala si sponu z vlasů a hedvábné pramínky se jí rozeběhli dolů po zádech. Dívala se na sebe, jako by hledala něco co dávno zmizelo z její tváře. Její pohled už nebyl čistý, byl plný slz. Nenašla nic. Jen smutek a zlobu.
Odsunula prosklené dveře sprchového koutu a vstoupila dovnitř. Se zaklapnutím dveří pustila horkou vodu. Nechala kapky ať stékají po jejím těle stejně jako slzy po jejím obličeji. Schoulila se do klubíčka a jen tak tam ležela. Bičována kapkami vody, sužovaná smutkem ze ztráty. Ztratila svůj největší dar. Dávala ho vše a nikdy za něj nic nechtěla. Pak přišel ON a ona ho chtěla dávat jen jemu. Vzal si ho od ní, ale navždy. Odešel sním do říše stínů odkud není návratu.

Nevěděla jestli to jsou kapky či slzy co jí ulpěly na řasách. Vypnula vodu a zabalila se do ručníku. Teplá měkká osuška jí připomínala jeho náruč. Když procházela ztichlým bytem, pořád cítila jeho vůni co nestačila vyprchat.Na stole ležela jeho krabička cigaret, u postele se povalovalo tričko, ve dřezu hrnek od kávy z kterého rád pil a na nočním stolku jeho fotografie. Připadalo jí, že by se měl každou chvíli vrátit a bytem by se rozezněl jejich rozhovor, plný lásky vtípků a přátelství. Nepřijde už nikdy.

Otevřela jeho skříň. Z oblečení ještě nevyprchal ten parfém co nosil. Tvář se jí zkřivila smutkem a vzlyky se odrážely od stěn. Vztekle začala vyhazovat jeho věci na podlahu. Zuřila. Nenáviděla ty kteří za to můžou, že odešel.Nenáviděla jeho, že jí nevzal sebou. Padla na zem a pěstí tloukla do podlahy. Křičela, plakala, mlčela a prosila. Chtěla ho nazpět. Nevrátí se. Všimla si bílého papíru mezi jeho věcmi. Prohlédla si ho a začala číst:

„Milá Silvie.
Vím, že mi nezbývá moc času. Až najdeš tenhle dopis už tady nebudu.Musíš teď být silná. Ty jsi drahoušku. Jsi ta nejsilnější a nejúžasnější žena na světě.Budeš toho muset hodně zažít. Musíš se podívat na pyramidy, jet se potápět někam do tichomoří, jet na horské dráze a mít spoustu dětí. Vím že se ti zdá, že to nebudeš moci udělat, ale já věřím, že to zvládneš. Musíš to udělat za nás oba. Splň mi takhle všechny mé sny. Prosím miláčku.
Miluji tě. Navždy tvůj Michal.
P.S. Vracím ti tvůj dar. Já si ho uchovám ve svém srdci. Teď už je jen tvůj.“

Několik hodin ležela na zemi a přemýšlela o jeho slovech. Chvíli plakala a chvíli mlčela. Když se konečně zvedla a došla k zrcadlu, viděla ženu, co dostala ten nejkrásnější dar od člověka, kterého milovala a miluje. Vrátil jí dar co potřebuje k životu. Zašeptala „Děkuji.“ Usmála se…….