Veř mi to

Nesměj se, je to pravda. Vážně se to stalo. No doopravdy!
Vážně si nevymýšlím. Věř mi, vážně to udělal. I mně to přišlo divné, hloupé a snad taky trochu k smíchu. Klidně se ho zeptej, udělat to. I když to asi nepřizná. Ani se mu nedivím, i já bych se za to styděla.
Byl už dost starý na to, aby se toho vyvaroval. Pořád mi nevěříš? Ale ano, bylo to tak.
Kdy se to stalo? Bylo to v květnu, když jsi odjel na tu tvou cestu do Evropy. No, byla jsem u toho sama. Ne, opravdu tam nikdo jiný nebyl. Ne, nelžu. Proč bych to dělala? Já se mu přece nechci za nic pomstít, mám ho přece ráda, nikdy mi nic zlého neudělal. Ale asi udělá, až zjistí, že ti to tady vyprávím. Byla to ale asi náhoda nebo spíš nehoda…
Nakonec se to ale stejně ututlá. Jako vždycky ,když se opije a potom udělá nějaký takový skandál. Už udělal párkrát něco podobného. Ale nikdy to nebylo až takhle moc absurdní… Nikdy bys to do něj neřekl, co? Já vlastně taky ne… No doufám, že se poučil a příště už nic takového neudělá. Myslím si, že mu vlastně ani nic jiného nezbude. Až se to totiž provalí, a to doufám, že provalí, bude se tak moc stydět, že už nikdy nebude pít víc, něž bude schopen.