Ta chvíle, ten okamžik

Pondělí 24.července.Letní den jako stvořený pro nějakou akci.Myslely si Laura s Šárkou, a vydaly se k místnímu koupališti, kde v takto parných dnech hledá zábavu většina dospívajících lidí.Laura a Šárka-nejlepší kamarádky, které se znaly už od mateřské školy.Ze školky přešly do stejné školy a už devět let spolu sedí ve stejné lavici.Přátelství na život a na smrt...

,,Tady je ale lidí, snad se ještě někam vejdem", řekla Šárka.Zaplatily vstupné, našly své kamarády a strávily s nimi celé odpoledne.Když se vracely známým směrem domů, povídaly si o celodenním blbnutí ve vodě.Obě byly unavené, nebylo se čemu divit.

Z ničeho nic se Laura zastavila:,,Zavážu si tkaničky, běž napřed".Když se Laura shýbla, nevšimla si motorky, která jela přímo na Šárku, která nicnetušíc přecházela silnici.Skřípění brzd, které všichni tři slyšeli, uvízlo Lauře v paměti ještě několik let poté.,,Šárko,stalo se ti něco?".Šárka nehybně ležela na silnici, motorkář bezohledně odjel, nechtěl mít problémy.Laura brečela a vytáčela tři číslice.Šárka otevřela oči a viděla před sebou sebe na kole, když jí byly tři roky.Vedle ní stála Laura, smály se.Během pár vteřin se obrázek změnil.Teď Šárka sledovala sebe s rodinou v zoologické zahradě v Paříži.Její neoblíbenější město.Laura stále brečela, nedařilo se jí dovolat.,,Šárko,slyšíš mě?", třásla kamarádkou Laura.Šárka otevřela oči a slabě přikývla.
Soustředila se ale na to, co viděla před sebou.Sebe a Lauru, její nejlepší kamarádku na koupališti.Pak zavřela oči.Ta chvíle,ten okamžik se popsat nedá...