Řeka

Je 5.hodin a já stále čekám na Veroniku.Jmenuju se Majla a je mi 19.Má zase zpoždění asi hodinu, jak u ní bývá zvykem.venku svítí slunce,děti si hrají a smějí se.Tohle všechno ve mě probouzí zlobu a utrpení.Asi TO na mě zase leze, ta deprese,která mě utápí ve smutku a bolesti.Začíná můj boj s mým já,které mi poroučí,abych se řízla nožem.
Bojuju dlouho,ale nakonec prohraju.Jdu si do kuchyně pro nůž a pomalu jedu ostřím přes svoji paži.Vidím svoji vlastní krev,jak stéká až ke konečkům prstů.
Teď je tu něco jiného,než úleva a vůně krve.Je to pocit,který nikdo nemá v oblibě ... STRACH.
Strach už je blíž a blíž.Říká mi,abych okusila svoje vlastní já ... KREV.Zdráhám se ,ale po několika minutách si přeci jenom líznu té vzácné tekutiny.
.......................................................
PRÁSK a moje zrdcadlo leží na zemi.Když ho zvedám nikdo v odrazu není a vlastně ani já ne.
To nemůže být pravda,že včera ten člověk byl... Pomalu,ale jistě jsem si vybavovala včerejší noc.
Z mého přemýšlení mě vytrhne zvonek.
CRRRRRRRRRR, jdu otevřít a tam Veronika.Řeknu,že už jdu,ale co ta rána ? Hledám fáč a ruku si zavážu.
"To ti to trvalo,cos tam dělala tak dlouho ?" vyptává se mě Verča.Opět reakce na mé mlčení:"co ti je ?"
"Hej nech mě už bejt a starej se o co máš jo ?" vyjedu na ní,ale hned se omlouvám.Jdeme do parku,je tam totiž pouť a s ní i atrakce BREAK DANCE a Péťa.Už je slyšet muzika,zrovna hraje dilemma.Přicházíme pod stromy a já hned ožívám,začínám si všímat i toho dobrýho jídla,totiž lidí,jak proudí sem a tam.Mám žízeň,spíš hlad,hlad po ... KRVI.
Když odejde poslední partička lidí,co si byla užívat na atrakcích,jdema za Pavlem a Péťou.Petra chci už hodně dlouho, a teď se mi plní sen.Jdeme na druhou stranu mostu,kam nikdo nechodí.Je to odlehlá část parku,kde je hodně stromů a pár laviček.Odbíjí půlnoc a já se cítím moc špatně.Péťa si toho všímá a ptá se,co mi je."Není mi dobře" odpovídám a podotýkám, že potřebuji obejmout.Hned se ke mě přitočí a objímá mě jak jen může.Otevřu oči a vidím tu pulsující tepnu,jak jí probíhá čerstvá,sladká krev.Nevydržím to a zakousnu se až Petr zasténá bolestí.Chci ho pustit,ale touha je silnější než já.Zmítá se v křečích,je vidět že mu to moc ubližuje,ale já se nemůžu odtrhnout.Tělo začíná těžknout,pustím ho na zem,odtáhnu do křoví a pokračuju v KRMENÍ.Jsem už dost nasycená.Chci si poslechnout jeho srdce,ale to je chladné a tiché.Podívám se na hrdlo,je rozervané a krev na okrajích je ztuhlá.
.......................................................
Nevím, co mám dělat.Ve zmatku vhodím tělo do řeky.Myslím si ,že odplave pryč,ale to jen klesá až na dno.
Okamžitě běžím na druhou stranu,kde je veronuka s Pavlem.Hned jí všechno řeknu.Zachová chladnou hlavu a říká ať jdu domů spát.Poslechnu.
Odemykám těžké dveře našeho domu,noha se mi smekne a já spadnu na zem.Probouzím se v pyžamu na podlaze u postele a jsou 4.ráno.To byl ale hnusnej sen,oddychnu si.Podívám se na svou ruku,co byla ve SNU pořezaná,ale moje ruka je opravdu obvázaná.Nespím,čekám na 10:00 až půjdu za Verčou.V 10:00 zvoním na zvonek se jménem Hessová aVerča jde dolů.Okamžitě jdeme do parku a já
hned na BEAK DANCE.Ptám se Vency.kde je péťa.
"Víš majlo,včera večer říkal,že se jde projít,ale už se nevrátil.Je to divný,říkal že jde s TEBOU."
V tu chvíli by se ve mě krve nedořezali,jak jsem byla ztuhlá.Jdu na to místo,kde se to včera stalo a tam,tam........
STOPY KRVE.
Podívám se na řeku,je mírumilovná a tichá,ale skrývá však v sobě tajemství LÁSKY a SMRTI.Sednu si na břeh,vytáhnu papír a začnu psát dopis,na rozloučenou ?
Vzkaz položím na zem a následuju petra do vodní hlubiny.Cítím vodu,jak proniká mým oblečením,až na holou kůži.Voda proniká do mých plic a já se začínám topit.Najednou je všude tma a já jdu tunelem,kde na konci je oslnivé světlo a postava,která mě láká k sobě.
Pak zakopnu o něco měkkého a mokrého.Rozsvítím zapalovač a na zemi je péťovo tělo,Začíná schnout a hýbat se.Vstane a vše mi vyčítá,nevydržím to a začnu brečet........................................................................................................

TMA všude jenom TMA.Je tu cítit pach mrtvol a hlíny.Mám temnou myšlenku,jsem v Hrobě.
Víko je pevně zaražené a kolem je slyšet pláč a tlukot lidských srdcí.Je mi na zvracení,dusím se.Dech je mělký a já se snažím nadechnout.Marně.Umřela jsem, konečně jsem s péťou a to je to jediné,co jsem si v životě přála.