..nepochopená..

Konečně jsem na místě kde mi je dobře..
Tam,kde se cítím v bezpečí a chráněná..
Už je to několik dní,týdnů možná i měsíců a já jsem pořád sama..Před očima stále vidím scénu jako vystřihnutou ze scénáře.

Začala to úplně něvinně..
Byl den jako každý jiný,ale přece byl něčím zvláštní.Děcka se semnou nebavili jako předtím,dívali se na mě skrz prsty a neustále mě pomlouvali..nevěděla jsem co se děje,pokusila jsem se s nima bavit a vysvětlit jim to,pro co vlastně žádný důvod neexistoval..

Od té doby si připadám,jako bych byla na světě sama,jako by nikdo neměl v srdci bol a klam..
Jsem nepochopená a zklamána životem.
Zavrhli mě ti lidé,od kterých bych to v životě nečekala.Vrazili mi kudlu do zad,podrazili mě.
..Nikdy nevíš,jak je nůž ostrý,dokud ti ho někdo nevrazí přímo do srdce..
Nezbývá mi nic jiného,než sedět tady schoulená,poslouchat zpěv ptáků,počítat tak pomalu utíkající sekundy a doufat,že už bude všechno dobrý..
Ale komu se mám vyplakat na rameno?komu povědět co mě tíží?
Všichni mě zavrhli a já se cítím tak strašně..
..nepochopená..