Kříž

"Ahoj Mio,nejsi Mia že ne ?Ale to nevadí tohle jméno se mi líbí tak jsi prostě Mia.A když jsi kluk,tak jsi Mio."
"Takže Mio,chci ti říct můj bříběh,který se stal před dvěma staletími.V tu dobu mi bylo skoro sedmnáct let,ale měla jsem zlou nemoc.Takže jsem neměla moc času na tomhle světě.Promiň jmenovala jsem se Veronica.
Často jsem mívala deprese,a když mi bylo takhle šla jsem na svoje oblíbené místo.kterým byla stará opuštěná louka. Tentokrát to ale bylo jiné.Bylo tam nšco z čeho jsem měla strach.Byl to kříž,krásný a záhadný.Ale jedno mě znepokojovalo.Proč ? Proč tu byl? Je tu připravený pro mě ?Cítí duchové,že jsem nemocná a ´mám hrozné bolesti? Chtějí mě vysvobodit z toho trápení?Mám chuť jít k němu blíž a obejmout ho.Odhodlám se a jdu blíž k němu.Obejmu ho a je mi najednou lépe.Všechno krásné netrvá věčně.Udělalo se mi zle.Tak a je to tady.Umírám.
Padám k zemi a dívám se na kříž,který se stále přibližuje.Čím to je ,že je stále blíž a blíž.Teď se to stane,cítím už smrt na jazyku.
Něco těžkého mi dopadá na prsa a já ....
já nemohu dýchat.A vidíš Mio víc si nepamatuji.Tenhle dovětek jsem našla nedávno v kronice našeho města,ale to už jsem nebyla mezi živými.
Promiň teď si jen přečti to,co jsem našla":
Rodiče,s nimiž Veronica žila,budiž ji hledali,ale nebyla k nalezení.
Když tu po dlouhých hodinách hledání dorazili na místo, kterým byla louka,nebyla tam Veronica ba ani kříž,který jí vysvobodil jen z čekání na smrt.Nebyla nikde.Jen na místě,kterému se říkalo Smuteční louka byla tráva černá jak uhel měla podobu ženského těla.
Svítá a nebe je zalité smutkem,krví a bolestí.
je zde slyšet tlukot lidského srdce a bolestný dívčí pláč.
"To je něco viď Mio,co o mě tenkrát psali.Teď už po mě neštěkne ani pes.Vím,že kříž byl určený jenom pro mě aby mě vysvobodil.Řekl mi to Pablo,to je ten duch,který mi kříž přichystal.
Teď rozsévám kříže já.Je to zábava vybírat si takové živé oběti,aby tu byli se mnou.
Jo a ještě něco:
TVŮJ KŘÍŽ UŽ NA TEBE ČEKÁ TAK SI POSPĚŠ.CHCI TĚ TOTIŽ POZNAT OSOBNĚ."