Už tě nikdy nechci vidět..

Ahoj,příteli..

Píšu ti dopis,i když jsem v tom nikdy nebyla dobrá a nebavilo mě to.Ale to ty víš.Možná,když si tohle přečteš,pochopíš mě a já budu mít konečně klid.Od svých vzpomínek.
Myslím na tebe stále.Neuplyne den,snad ani hodina,abych si nevybavila tvou tvář.Tak vážnou,ale když ses na mě podíval,věděla jsem,že v těch očích je tolik radosti ze světa,jako u málokoho.Když ses usmál,všechno vypadalo tak vesele a optimisticky,jako by neexistovalo zlo.Ale nic není dokonalé,zvláště ne člověk.Každý tě měl rád,byl jsi tak oblíbený..Okouzlil jsi je,byl jsi v tom mistr.Vždyť lidé se dají tak lehce oklamat..
Žil jsi bezúhonně dlouhých 22 let.Nerad ses svěřoval.Nikdo nevěděl,jakou máš minulost.Do našeho města jsi přišel,když mi bylo 14.Byl jsi tak jiný,zvláštní.Ačkoliv místní lidé cizince nesnáší,ty jsi sem zapadl,jako bys tu žil odmalička.Bylo ti 18,viď?Poprvé jsem tě zahlédla,jak sedíš na motorce,hlavu zakloněnou,a díváš se do nebe.Myslela jsem,že mě nevidíš,ale ty jsi řekl:,, Dneska je krásně,co?" Ani ses na mě nepodíval.Otočila jsem se a utíkala pryč.Pamatuješ?
Začali jsme se sbližovat až po dvou letech tvého pobytu.Nikdy jsem za tebou nešla,bydlel jsi v tom polorozpadlém domě, o kterém se říkalo že tam straší.Náhoda nás svedla dohromady u jezera.Dělal jsi,že chytáš ryby,i když tam žádné nebyly.Později jsi mi řekl,že jsi tak odpočíval.Měl jsi na všechno deset odpovědí..Mluvil jsi se mnou jako s někým,koho znáš roky.O tvách snech a nadějích,plánech do budoucna.Tolik snů..Proč jsi takový nezůstal?Pamatuji si to přesně.Byla polovina srpna,teplo a sucho.Šla jsem za tebou,jestli se nechceš jet vykoupat.K něčemu se ti přiznám,chceš?Byla jsem do tebe zamilovaná až po uši.Tobě bylo čerstvých 22,já slavila plnoletost.Celé ty dva roky jsme spolu trávili spoustu času,prožívali dobré i zlé časy,ale já byla jen kamarádka.Chodil jsi s jednou holkou z města.Taková nanicovatá,nechápala jsem,co jsi na ní viděl.Došla jsem k tvému domu a volala jsem na tebe.Pořád dokola! Nikdo nepřicházel,tak jsem vešla dovnitř.Tvůj dům byl tmavá a špinavý.Nehodil se k tobě,nechápala jsem to.Hledala jsem tě všude,až jsem došla ke sklepu.Slyšela jsem nějaký hluk,šla jsem pořád dál.Snad se ti něco nestalo?Ale potom jsem tě spatřila.Zkameněla jsem,nebyla jsem schopná pohnout se ani o milimetr.Tys mě neviděl ani neslyšel,tak jsem se schovala za nějaké staré krabice.Co jsi to dělal?Viděla jsem tě!Tvoje dívka byla svázaná.Oči opuchlé,tvář od krve.Proboha,musím pryč!Ne,pomůžu jí.ALe jak?Začala plakat.Ty jsi ji uhodil?! Tvůj úžasný,jemný hlas,který každý rád poslouchal,byl zabarven agresí a rozčilením.Lehl sis na postel a díval ses na ni.Jak trpí..Musím zavolat pomoc..Hlavně ať si mně nevšimne..
Já to dokázala.Policie tu byla hned,sanitka hned za nimi.Říkají mi,že ses neovládal.Prý schizofrenie.Ale jak jsi mohl?Nebyla to tvá první oběť,ale ostatní nepřežily.Zjistili,že jako malého tě otec bil,prý je možné i znásilnění.Tvá přítelkyně se už nikdy nevzpamatuje.Ale já ano!Budu brzy schopná žít jako dříve.Chtěla jsem se pomstít,ale byla bych stejná jako ty.Dočetl jsi dopis až sem.Tohle je náš příběh.Vymažu tvůj obličej ze svých vzpomínek,celé 4 roky.Musíš pochopit,že jsem to udělala pro tvé dobro.Už tě nikdy nechci vidět...!