Její smíření

Myslíš, že se to někdy spraví,že už to bude dobrý?

Nikdy to nebude jako dřív. Ať si každý říká co chce a že toho říkají hodně. Nezapomenu a nepřestane to. Dva roky života a to čím jsme byli, to čím jsi pro mně byl nelze jen tak pohřbít a zapomenout. Ještě pořád cítím touhu když jsi blízko mně, tak jako by sme spolu stále byli, ale bohužel nejsme a už nikdy nebudeme. Nezbývá než se s tím smířit a doufat v lepší zítřky, které nepřichází...

Cause you are all I want,
you are all I need,
you are everything,
everything to me.
You are my drug
and I am drug addict.

Seděla na okraji postele a koukala do zdi. Nevěděla co dělat, ale nebyla zoufalá. Jen zkrátka nevěděla jak se z toho dostat ven.

Cause you´re all I want.

Už dávnou jí došlo, že se nevrátí a že to nebude jako dřív. Cítila, že je to mezi nima nadosmrti zabitý. Přesto se však nemohla zbavit protivné, vtírající se trošky naděje, co nebere ohledy na realitu a odmítá to vzdát.

Cause you´re all I need.

Sama však dává té trošce sílu být, živí ji svým vzpomínáním a lítostí. Přece ho viděla s ní, jak ji objímá a je s ní šťastný, slyšela ho o ní mluvit. Pravděpodobně ji už doma představil a zasvětil do rodiny. Není to už ona, kdo spí u něj v pokoji spolu sním v jeho posteli, pod jeho dekou a vlastně ani moc nespí a všechno si odpouštějí.

Cause you are everything.

Je infikovaná mikroskopickým parazitem - nadějí způsobujícím, že nevěří na to co vidí a důkazy vesele přehlíží. Jen ji ponouká k tomu být znovu jeho bláznem bláhovým. Vedlejším příznakem je jak už to tak bývá blouznění nutící ji být snílkem, co věří ve sny, protože se zdají být takové jaké by to mělo být, nutí ji stále o nich snít.

Cause you are everything to me.

Dokáže si vybavit jejich společné poprvé, všechny z nich. První okamžik, kdy se spolu viděli, první rozhovor i první pocity, poblouznění. Pamatuje si živě první rande i milování. Stále cítí rozdíl mezi tím, čím jsou teď a čím byli. Některé pocity se nezapomínají ani nepřesytí.

You are my drug.

Je to jako síť kolem celýho těla, co ji omotává nadoživotí. Síť vzpomínek a přání, lží. Vzpomínky se ale neztrácí, časem jen vyblednou, máme-li štěstí. Ona ho ale stále cítí, má v živé paměti všechny extazioidní pocity s ním. Cítí touhu, je závislá a nehodlá se léčit.

And I am drug addict.

Jak tohle všechno skončí? Je tu vůbec řešení? tahle situace zdá se být poněkud neutěšitelná. Její vzpomínky naráží jak těžký závaží a mysl už na něj nestačí, mozek se však zarputile bouří.

Může rozum porazit naději???