Rose

Myslíte si, že vše znáte? Opak je pravdou. Nikdo ve skutečnosti nezná sám sebe. I kdyby nechtěl, může propadnout drogám.
Rose je velmi pohledná dívka, které je zhruba sedmnáct let. Její oči jsou černé, ale předtím vypadali modré. Předtím než jí pohltila temnota, zvaná drogy. Její tváře jsou vrásčité, ba vypadá na padesát let. Ale ona se jich vzdala. Prošla tou propastí.
V říjnu před dvěmi lety se Rose se svou partou pokoušela vyloupit supermarket. Dva čekali před vchodem a tři včetně Rose šli do obchodu. Nejdřív dělali, že nakupují, ale pak jeden vytáhl zbraň na prodavačku a poručil jí, aby mu dala všechny peníze. Rose se nejdřív smála, ale pak pochopila, že to není směšné. Když prodavačka odevzdala všechny peníze, instinktivně zapla alarm. Jeden z těch. Byl vysoký měl dlouhé černé vlasy a skoro modré oči. Zmáčkl spoušť a prodavačku postřelil. Rose nejdřív chtěla zůstat s prodavačkou, dokud nepříjde policie, ale pak se rozhodla utéct.Téměř po měsíci. Ty dva chytili, ale Rose ne. Nikdo by neobvynil malou úbohou dívku, které bylo v té době patnáct let. Její rodiče jí zemřeli za tragických okolnostech a ona zůstala opuštěná. Běhala z jednoho dětského domova do druhého. Dokonce kvůli tomu spáchala, asi tři sebevraždy. Nejdříve spolikala prášky, ale od smrti ji zachránil její přítel Jack. Pak si podřezala žíly, kdyby tam nebyl Jack, zemřela by. Ale třetí dopadla špatně. Když chtěla skočit z jedenáctého patra. Připletl se tam mezi ní a smrt Jack. Místo ní zemřel on. Vyčítala si to a nenáviděla se. Polcie to uzavřela, že pomatenec spáchal sebevraždu.
Rose ještě v tom věku chodila do školy. Byla tam jediná, co měla na rukou jízvy a také na duši. Učitelé ji posílaly k psychologům, ale žádní ji nedokázali pomoct. Na všechno zůstala sama. Jednou když se procházela kolem parku, aby vnímala svoji temnotu, uviděla partu lidí, kteří se opíjeli a nebáli se dávat svoji nenávist vůči okolnímu světu najevo. Rose se potichu k nim přibližovala, jako by jí něco tam táhlo. Všiml si jí mladý muž střední postavy s potetovánými zády. Otočil se k ní a zeptal se ,, Co tak čumíš?''. Rose si ho něchtěla všímat, ale pak řekla ,, Chtěla bych patřit k vám." Ten s potetovanými zády se otočil. Nesmál se vůbec se nesmál. Díval se naní s ůdivem. A dlouho nic neříkal, až do rozhovoru vstoupil, vysoký mladík, kterému bylo asi dvacet let a řekl ,, Klidně můžeš, ale nejdřív něco splníš. Jeden malý úkol věrnosti. A pak můžeš být s námi." řekl ten mladík. Nejspíš byl vůdce bandy. Rose přikývla. Všichni se z laviček zvedli a šli do obchodu. Přikázali Rose, aby ukradla zlatý prsten. Rose nešla sama, šla s jednou mladou dívkou, která vůbec nevypadala, že do té party patří, ta jí hlídala. Ta dívka hovořila s prodavačem, a tak mohla Rose klidně ukrást ten prsten. Samozřejmě ho ukradla, bylo to těžké a taky měla štěstí.
Byla tma. Všechna světla byla zhasnutá. Nikdo nevycházel ven jen Rose. Šla do hřbitova, už dlouho tam nebyla od smrti Jacka. Šla ho odprosit o odpuštění. Šla ze sebe vymámit zlobu. Jeho hrob byl nedaleko kašny, kde se někteří ve velké teplotě chodí koupat. Dívala se do ní a přemýšlela nad něčím, něco co se v ní třpytilo. Bylo to malý prsten a na něm stálo jméno Rose. Ona se na něj dívala a hlavou jí napadali otázky. Proč je tam vyryté jméno Rose? Komu ten prsten patřil? Proč ho tu nechal. Vpřemýšlení ji vyrušilo šustění v křoví. Lekla se. Šla za tím tajemným zvukem. Tušila, že tam někdo bude. Nějaká osoba, co vlastní ten prsten. Neměla vůbec strach. Byla zvědavá. Když se blížila ke křoví, uslyšela hlas, jak jí odtud něco říká.
,, Kdo jsi? A co tu děláš?" zeptal se někdo z toho křoví.
,, Kdo jsi ty?" nechtěla první odpovědět Rose.
,, Jsem Scotty Higg." odpověděl ten hlas. ,,a ty jsi kdo?" dodal.
,, Mé jméno je pod vodou ukryté a na prstenu vyryté." řekla Rose. Ten hlas na chvíli utichl. A muž vysoké postavy s hnědými vlasy, dlouhými až po ramena, se přiblížil k Rose.
,, Snad tvé jméno není Rose." zvolal tázavým hlasem.
,, Je mé. Jak já sama jsem svá." odpověděla Rose. Přibližoval se tak, že bylo rozpoznat jeho oči. Měl je modré, jak studánky.
,, Ty jsi mi zabila bratra!" řekl a udeřil jí do tváře. Rose si držela zakrvacené rty a klečela na kolenou.
,, To není pravda. Byla to nehoda. Bůh ví, že se to němělo stát. Měla jsem zemřít já." odpověděla Rose a z jejich očí tekly proudem slzy. Mladík se k ní sklonil a podal jí ruku. Setřel jí krev z rtů a odešel. Rose tam seděla a v ruce držela prsten, který před měsícem dala Jackovi. Slzy jí pořád tekly. Měla v sobě zlobu a nenávist. Neměla se za to všechno ráda, ale nezapoměla na ten slib, který dala Jackovi. Nezemřít.
Příští den se vydala za svoji partou. Byli ticho. Jen ten potetovaný kouřl trávu.
,, Dáš si taky?" zeptal se a nabízel ji. Rose byla nejdřív zdrženlivá, ale pak ochutnala. Ocitla se v jiném světě. Ve světě euforií, kde bylo vše tak lehké.
Začala být na nich závyslá než na ničem jiném. Nenáviděla okolí a tím nenáviděla sama sebe. Toužila po jediném píchnout si do žil trochu té okouzlující vody, heroinu. Chtěla to tak, že ve škole kradla peníze. Toužila potom, že by i zabila. Kdyby se to toho řijna nestalo, asi by jím propadla navždy.
Bojovat proti závyslosti ji pomáhal Scott, který při ní stál, jak Jack. Trvalo to dva dlouhé roky, které trvaly, jako sto let. Když se z toho Rose dostala. Divila se tomu, jak vypadá. Divila se tomu, že pořád žije. Měla strach ze sama sebe. Měla strach, že tomu znova podlehne. Neměla, ale strach ze smrti. Milovala ten pocit, že jí je čím dal víc na blízku.
Jednoho deštivého počasí se Rose procházela po mostě. Dívala se z něho dolů a představola si, že je smrti mnohem blíž než předtím. Stoupla si na zábradlí a připouštěla si myšlenku, že skočí. Když v tu chvíli uslyšela hlas ,, Porušila jsi slib Rose." Byl to Jack. Prudce se otočila, aby ho viděla a uklouzla. Spadla dolů do temnoty. Scott přišel pozdě už byla mrtvá po tolika letech trápení.
The end