Nechci tě....zatím!!

....Když zeptáte se mě, jak se jmenuji, odpovím, že jsem Nikdo. Možná ještě míň než to. Chodím z města do města a nikde se nezdržím déle než je nutné / mám totiž toulavé střevíce/. Potkáte- li mě, pravděpodobně spatříte přespříliš hubenou dívku s dlouhými plavými vlasy, prý hezkou/ jako obrázek/. A přesto s pohledem víc než smutným, jako by poznala všechnu bolest světa./Jenže do očí se přece nikdo nedívá/.......

Jednoho večera seděla na opuštěném břehu řeky, dívala se na zapadající slunce a naslouchala cvrčkům, kdesi v trávě. Do toho všeho jí zpívaly žáby svůj nejkrásnější sonet. Vyjimečně nebyla smutná, nebyla zamračená...nebyla však ani veselá /nemohla být/. Myslela na chlapce, kterého potkala na svých dlouhých cestách./ za sedmero řekami a horami/ Na toho, který ji jediný utkvěl v paměti. Snad proto, že na ni nepokřikoval, nevztahoval k ní ruce, nepřivlastňoval si ji/ tak jako ti ostatní/ ....snad proto, že se na ni jen díval svýma pronikavýma očima /slanýma hnědýma očima/ a tak krásně se smál.
Hodila kámen do řeky / nemá se odcházet, pokud se chceme vrátit.../ a zadívala se na právě se obejvující hvězdy/ co padaly jí do vlasů/.
Byla tam. Vrátila se v myšlenkách k tomu vysokému dubu, kde se prvně setkali. Tam, kde padalo do červena zbravené listí, kde kradli těm veselejším pár minut štěstí. A co z toho? Krásný pocit pečlivě schovaný za konečky nehtů a na srdci ještě větší tíha.
Usnula- a ve snech vracely se jí její vlastní slova- Nechci tě, i když vím, že se mi bude stýskat! Nechci tě, protože pro tebe nejsem dost dobrá..Nechci tě, protože musím zítra pokračovat v cestě-zase odejít / už tak jsem se tu zrdržela déle než bývá mým zvykem/..promiň mi, prosím./ věř, že nedělám jen bláznivý gesta/
Probudila se, promnula si ty krásné oči, ze kterých jí začaly stékat slzy. / Nejsem tvrdá, nejsem zlá, nejsem sebevědomá, nejsem..../ Když dopadly až na zem a smísily se s ranní rosou, dívka vstala. Měla za sebou další /těžkou/ noc a před sebou ještě delší cestu. Ne, nebude se vracet-zatím./ a nesmí už plakat/
Tak kam teď? Po břehu řeky se dostala do města, kde se po ní opět muži otáčeli, mrkali na ní, nabízeli, slibovali / hory, doly/ ...sklopila oči a rychle utekla...../ v mysli toho jediného/.....ne, nedělá bláznivý gesta...
........Nechce ho /zatím/, protože musí najít sama sebe. Vždyť Eliška je tak krásné jméno....a až se najde? Pod vysokým dubem /společně/ už nebudou muset nic krást. Budou žít / pokud počká(š) /...