Snad jednou...

Knížka, kterou držela v ruce najednou spadla a s ní i všechny sny, které měla. Seděla a tupě se dívala do obzoru před sebou. Z tváře jí pomalu začaly téct slzy, jedna za druhou, byly slané a horké jako oheň. V hlavě se jí honily vzpomínky. které by raději vymazala, ale které zůstanou vryty v jejím srdci už navždy jako ostrý hrot nože.
Jen tak mimochodem zvedla ruku a pohled na ni jí připomněl všechnu tu bolest, kterou prožila. Jizvám na zápěstí už nepomáhal ani ten nejkvalitnější pudr. Byly až moc hluboké. Kdysi si říkala, že se snad jednou její život změní k lepšímu, ale teď už se vzdala marných snů a nadějí.
Jedna myšlenka za druhou proplouvaly jejím mozkem jako zpomalený film a připomínaly jí ten krutý život, který musela pod maskouhodné a poslušné dívky, studentky a dcery žít. Viděla před sebou ten den, kdy přšla o to nejcennější, co měla, viděla tu bandu ,,zvířat", která ji ...znásilnila a znovua znovu, viděla koupelnu, žiletku a její zápěstí, které zbarvilo umyvadlo do ruda... a ne jednou.
Slyšela ten křik, který ji budí ještě dnes ze spaní, ten křik ve kterém je prosila, aby ji nekopali, aby ji už nebili. Cítila tu bolest, která ji bodala z podlitin a modřin. Viděla své spolužáky, ty kteří se chovali jako kamarádi ale nakonec ji tak, jako všichni ostatní zradili. Vzpomínala na to, jak jí slibovali, že tak jako na základce se k ní chovat nebudou, a pak, když je omrzela, bylo to ještě tisíckrát horší. Už po několikáté jí ,,pomáhala´´ žiletka, ale jak dlouho se dá takhle žít? Moc dlouho ne, bez přátel bez lásky, bez pochopení. Ale potom, poznala jej, zamiloval se do ní, ona do něj taky, ale věděla, že on trpí tím, co za hrůzy si prožila.
Poznala nové lidi, jeho kamarády, teĎ byli i její, ale přesto někdy cítial tu bolest... z toho všeho. Když se občas podívala na zarudlé jizvy na zápěstí plakala... on to nevěděl, nikdo to nevěděl. Plakala sama se svou samotou a vzpomínala na ty chvilky bolesti. On se snažil aby žila šťastně a dařilo se mu to, ale někdy... přišly chvilky zoufalství a bezmoci, které ji budou provázet až do konce života. Navenek vypadá jako vypadá jako vyrovnaná dívka, ale uvnitř, má stále tu bolest, se kterou musí jít až do konce... ano je šťastná ale někdy.. Pořád si však říká, že snad jednou...