Proč????

Utekla jsem, vlastně skoro jako vždycky. Běh, to je moje životní vysvobození. Ale tady to nejde. Už nemůžu běžet dál. Nic to nevyřeší, to už vím, ale...
Jsem v nemocnici a ty jsi mi přišel říct, že mě nemůžeš milovat. Že nedokážeš milovat mrzáka. Někoho, komu chybí noha. Proč mě trestáš? Proč? Vždyť já do toho tiráku nenarazila. Já za to nemůžu. Já ne! Potřebuju tě! Neopouštěj mě! Kde jsi? Už není žádné světlo na konci tunelu. Je tam jenom ta hustá, tmavě tmavoucí tma. Všichni mě najednou nechcete znát, jako kdybych byla jiná. Hnusím se vám. Hnusím se tobě, sobě i vlastním rodičům. Vždyť já to tak nechtěla! Tak proč mě trestáte? Proč mi neřekneš miluju tě a miluju tě se vším? Postarám se o tebe. Jsi moje láska. Vždyť já u tebe vždycky stála a za ruku tě podržela, když jsi to potřeboval. Když tě otec mlátil, když tě vyrazili ze školy, když jsi chtěl zkoncovat se svým životem. To JÁ vždycky stála u tebe..tak proč tu nejsi? Proč si připadám odporná??? Pohrávám si s myšlenkou vzít si život. Vždyť je to tak jednoduché. A i tak přes to to nedokážu. Jsem srab bez nohy. Co mě na tomhle světě čeká? Lítost? Nenávist? Kdo by mě dokázal milovat? Kdo by taky mrzáka chtěl? Kdo? Ale já budu statečná, vždyť se to ode mě očekává. Tak je přece nesmím zklamat. Nikoho nezajímají moje city, co by na to řekli lidi? Další mrzák bez nohy...
Ale přesto vím, že život stojí za to žít...