Tajemství mých očí: 6. Kde je?

Slunce vycházelo. Jeho první paprsky se prodíraly korunami stromů a zase se odrážely od bíle vrstvy hustého sněhu. Darl s námahou otevřel oči, hlasitě zazíval a protáhl se. Prsty si protřel oči, prohrábl vlasy a nakonec s líným povzdechem se posadil.
Otočil se, aby zatřásl s Derassii, která spala obouma muži. Ale nic tu nebylo ani Derassia, ani její spacák! Vyvalil očí, znovu si je protřel, podíval se opět doleva, ale Derassia se tam kupodivu neobjevila.
Rychle probudil Ruoka, který stále ještě spal.
„Co se děje?“ zeptal se Ruok a otevřel pusu v obrovském zívnutí.
„Ta žába je pryč!“ vykřikl skoro hystericky Darl.
„Co jaká žába? Co to zas meleš?“ ptal se Ruok Darla a pokoušel se zaostřit. Když se mu to konečně podařilo, pohlédl doprava. Zorničky se mu rozšířily překvapením, když konečně pochopil, co se mu Darl snažil říct.
Rychle vyskočil a jen tak, aniž by se převlékl a zavázal tkaničky, vyběhl ze stanu. Před stanem nikdo nebyl, Ruok se marně rozhlížel na všechny strany. Nikoho nikde ani nezahlédl. Padl na kolena a začal do sněhu vzlykat.
Darl k němu přešel, aby ho povzbudil.
„No tak, my ji dostaneme zpátky, nic se jí nestane, neboj,“ konejšil ho.
„Ty to nechápeš! Byl to můj úkol chránit ji! A já ji zklamal!“ znovu se rozvzlykal.
„My ji přivedeme zpět. To ti slibuji! Seber se! Jsi přece chlap, ne?“ přešel Darl od uklidňování, jenž zřejmě nemělo účinek, k cílevědomému nadávání, ,, To to takhle vzdáš? Jen tak se tu sesypeš? Koukej se zvednout a jdeme ji hledat!“ Tyto slova na Ruoka tvrdě dopadla.
Najednou přestal vzlykat a s kamennou tváří vstal. V očích mu plál plamen něčeho nesmiřitelného.
„Sbal si věci, musíme vyrazit,“ řekl hlasem tak chladným, až se Darl zarazil, jestli to povzbuzování nepřehnal.
Narychlo naházeli věci do batohů a spěšnými kroky se vydali zpátky cestou, kterou přišli.

Mezitím..

Paprsky slunce polechtaly Derassii na tváři. Automaticky si přikryla oči rukou a přetočila se na bok. Chtěla ještě spát, ale někdo ji dloubl do zad.
„Darle, nech mě ještě spát,“ zaprosila ještě ze spaní. Darl by ji však spát nenechal a to zřejmě neměl v úmyslu ani ten, kdo do ní šťouchl, protože po chvilce na ni vylil kýbl ledové vody.
S prskáním a hlasitými nadávkami se probrala a prudce se posadila.
„Co to děláš, ty idiote?“ stačila zařvat, než si všimla, že před ní nestojí Darl, ale asi čtyřicetiletý muž, který se Darlu vůbec nepodobal.
Měl zelené bystré oči, hnědé vlasy a úzký nos. Pod levým okem se mu táhla úzká jizva. Oblečen byl v draze vypadajícím černém obleku.
„Jmenuji se Patric Malang a jsem obchodník. Právě se nacházíš v mém domě,“ představil se muž a odpověděl Derassii na nevyřčenou otázku. Zvědavě se rozhlédla.
Seděla na posteli, která vévodila velkému a sluncem prosvícenému pokoji. Nábytek byl moderní a přesně ladil s tapetami smetanové barvy.
„A co tu dělám?“ řekla Derassia.
„Mí muži tě odtamtud odnesli a dopravili sem. Je to pro mě čest tě poznat, o tvých schopnostech jsem toho hodně slyšel. Zkoumal jsem nejstarší svitky, jen abych se o tobě a tvých schopnostech dozvěděl více,“ snažil se jí polichotit Malang.
„To jste mě sprostě unesli?“ rozzuřila se Derassia, nevšímající si úlisného tónu Malangova hlasu.