Navždy můj

Miloval jsi rychlou jízdu a já to moc dobře věděla. Od té doby, co jsem Tě potkala na fesťáku, byl celý svět jenom náš. Bylo to jako v nějakém blbém romantickém filmu, kterým jsme se vždycky spolu smáli. Teď jsou to 4 roky. Pamatuješ?

Rychlá jízda byla naším životním krédem. Nastartovat, všem se vysmát a odjet. Prej máš na mě špatný vliv. Taková slušná holka to byla. Slýchávala jsem na ulici. Ale já na to nikdy nedala, spíše je všechny poslala do háje. Vždyť jsi byl můj svět. Rychlá jízda, motorka a Ty. Tolikrát jsem ti to řekla a ty jsi stejnak...

-Kdy?-

Klidně ti to řeknu. Před půl rokem. Vzpomínám si úplně do detailu, když mě napadla první myšlenka na tohle. Myslela jsem si, že jsem pro tebe svět, ale jak se zdá-ne.Bolelo mě to, mrzelo. Pak přišel vztek a já se rozhodla! Nebudu se o tebe s někým dělit! Nikdy! Měl jsi si to rozmyslet dřív!..

Měsíc jsem vše plánovala do nejmenšího detailu. Kdo mi pomáhal? Petr. Tvůj nejlepší přítel, myslel sis, že tě nikdy nezradí, co? Já si to o tobě taky myslela. Nemusela jsem ho ani dlouho přemlouvat. Pamatuješ na Lenku? Doufám, že jsi si to s ní užil. Jak jen jsi ji mohl říkat ta slova, to co mě nikdy?Jak?..

-Ty??-

Ne, já ne. Ne, já mu o Vás neřekla. To ta tvoje krasotinka. Konečně jsem pochopila, proč jsi ji musel mervomocí vézt domů. A vidíš, stála ti za tohle? Vybral jsi si svou cestu, tak si po ní jdi. Nikdo tu o Tebe už nestojí ,ani já , ani tvůj nejlepší přítel a ani tvoje rodina! He, už chápu, proč tě vyhodil otec z domu.. Už jo..

-Vždyt tady-

Ano, tady jsi mě prvně políbil.Říkal jsi mi, že ta zatáčka předtím je tak nepřehledná. Ano, vzpomínám si úplně na všechno. Na tvé dotyky a ta tvá krásná slova, slova, co měla patřit jenom mě. Né jí..Neměl jsi to říkat. Neměl!

-Milu..-

Mlč!¨Mlč už. Nic už nevrátí čas zpátky. Já to pochopila. Už nebudeš nikdy můj, ale ani její. O to jsem se postarala.
Výhoda je, že jsi vždycky měl rád místa daleko od lidí. Byl jsi tu taky s ní? Ukazoval jsi ji Orion?

-NEdělej to-

Proč? Protože mě miluješ? Protože jsme spolu strávily krásných pár let? Pro vzpomínky? Budeš se mnou a jenom můj napořád....

Vždyt ty jsi to udělal za mě. To ty jsi se nechal jako vždy vyhecovat, kdo má lepší mašinu. Musím uznat, že tvoje byla vždycky lepší než Petrova a ty jsi to věděl. Připadalo ti to jako snadná výhra? Co? Nepočítal jsi s tou kládou na zemi.

-Byla jsi.-

Byly jsme tu včera spolu. A já ti řekla větu, kterou jsi nemohl pochopit. Teď už ji určitě chápeš, vid lásko?

-Ale...Prosím.., vždyt můžeme začít od začátku-

Ne, už to nejde. Už není mi dva. Ale přes to tě budu milovat navždy. Jednou se tam setkáme.

Sundala jsem mu helmu a naposledy ho políbila. Miluju tě. Mezitím Petr odstranil z cesty kládu a přijel pro mě.

-Jedem,dělej-

-Nedělej to..-
Proč?Pro naši lásku?Právě proto musím, miluju tě.

Na hřbitově je jeden hrob a k němu chodí stařičká paní. Ten hrob je ze všech nejupravovanější z okolí. Na desce je vyryto. "Miloval rychlou jízdu a ta se mu stala osudná."Byla tam taky jeho fotka.Paní u ní klekávala a tiše šeptala.

-Vidíš,já ti říkala,že budeš navždy můj:!!-