Bláznův sen

Kde to jsem? Kam mě to zavezli? A kdo, kdo mě sem zavezl?
Chtěla jsem tu krásu, o které všichni mluvili, ale tohle? Tohle není krásné, vždyť já se bojím! Vemte mě odsud, okamžitě! Vždyť tu nemám co dělat. Vlevo tma, vpravo tma a ten zvuk! jako bych se drkocala ve vlaku.
A není to tak snad? Vždyť krajina kolem se tak rychle střídá s jinou!
Okamžitě zastavte!
Co to mám s porsty, proč jsou tak bílé? A co to oblečení? Celá jsme v černém...ale sluší mi to, zhlížím se ve vlastním odlesku z okna. Jako bych téo byla já jen tak trochu, něco je jiné. Kde to jsem? Kam mě to zavezli? A kdo, kdo mě sem zavezl?
Snažím se vzpomenout, co jsem dělala, než jsem se objevila tady...
Někdo na mě řval, rychlé kroky, ale kdo to běžel? To jsem nemohl abýt já...ne, já to bohužel byla...
Odraz v zrcadle zmizel a místo něj mi běží nezaostřený film o tom, co se stalo.
Když najednou se ozve: "Vstávej, nesu ti prášky!"
Jenže já nepsím. jen jsem přemýšlela.
Ani tady nevím, kdo mě sem zavezl. Kdo mě přivázal k posteli, dko mi cpe tyhle kulaté pilulky a hlavně, kdo mi do zdravitní karty napsal, že jsme blázen.