Živý sen

Bylo mi dvacet a začínaly prázdniny,jenže já už celý rok chodila do práce. Stala se ze mě kancelářská krysa, brodící se stohem papírů. Už mě nečekaly žádné dva měsíce volna slastného nic nedělání.Žádná ulejvárna,dovolená v nedohlednu,prostě vyhlídky na bodu mrazu. Otráveně jsem seděla na otáčecí židli a ťukala tužkou do stolu a v duchu si myslela „Pane Bože,dej ať se stane zázrak.“ Ale zázrak se jaksi stále nekonal.Konečně bylo půl čtvrté,měla jsem padla,rychle jsem urovnala stůl,uklidila tužky,popadla ze skříně sako a kabelku a hurá na autobus“Když si pospíším, stihnu se ještě zajít s holkama vykoupat.“ Pomyslela jsem si.
Doma mě však čekalo ještě jedno milé překvapení,telegram. V lázních se nečekaně uvolnilo místo a já měla nastoupit jako náhradnice. „No sláva,zázraky se přeci jenom dějí,to je bomba,čekají jí mě malé prázdniny!“ Večer se mi hlavou honilo,co všechno musím ještě zařídit,ale hlavně,že zítra musím bezpodmínečně vyrazit na „lázeňské nákupy.“ „Potřebuji spousty nových věcí,přece tam nebudu chodit v kostýmku a v lodičkách!“ Těšila jsem se jak se navleču do trika a kraťasů, vezmu kolo a cyklistickou mapu a hurá do přírody. Večer si zajdu na dvojku červeného nebo "zapařím" na diskotéce.Do lázní nejela poprvé,už jsem tam měla svoje známe,tudíž jsem bezpečně věděla co mě čeká a nemine!Možná mě tam čeká i nějaký ten letní románek….! Usínala jsem s úsměvem na rtech.
Nástup se mi blížil,najednou čas strašně rychle utíkal. Možná to bylo také tím jak jsem byla natěšená,ani jsem se nenadála a pokoji mi ležel kufr,nacpaný k prasknutí a na stole seznam věcí které nesmím zapomenout. Pomalu,ale jistě jsem dostávala cestovní horečku. Na spánek jsem neměla ani pomyšlení,dala jsem si horkou sprchu,uvařila si můj oblíbený,večerní čaj,přidala si do něj mléko,usadila jsem se na balkon do křesílka a začala vyťukávat mobil na babičku.“Ahoj babi,nezbudila jsem tě,já už zítra odjíždím do těch lázní,chtěla jsem k tobě zajít,ale nestihla jsem to.Tak ti aspoň volám,dávej na sebe pozor,určitě se u tebe zastavím,hned jak se vrátím jo,určitě babi! Tak zatím.“ Babička byla ráda,slíbila mi,že až se vrátím,uvaří mi kucmoch,ten její zapečený v troubě jsem přímo zbožňovala! Měla jsem dobrý pocit a myslela si,že mě čekají krásné chvilky,které se dají zažít jen když je vám dvacet a jste v lázních!
Dopila jsem čaj a šla si konečně lehnout,bylo už hodně po půlnoci. Ještě hodnou chvíli jsem se na posteli převracela z boku na bok.Ne a ne usnout. Když se mi to konečně podařilo,přišel podivný sen. Najednou jsem stála u hřbitovních vrat,pěšinky ke hrobům byly čerstvě posekané,tráva svěže voněla. Jakoby z dálky jsem viděla náš hrob,plný věnců a čerstvě řezaných květin s černými stuhami,které zdobil zlatý nápis NA ROZLOUČENOU.U hrobu tiše postávala maminka s tetou i strýcem,plakali a snažili se tu smutnou,květinovou krásu na hrobě urovnat,bylo jí tolik,že se tam nemohla ani vejít.
Právě se rozednívalo,a mě zbudilo naléhavé bušení na vrata,na čele jsem měla krůpěje studeného potu,v první chvíli jsem nemohla rozpoznat,jestli to bušení patří ještě k tomu děsivému snu,nebo jestli je to skutečné. Jen si pamatuji,že jsem byla strašně ráda,že to byl jen sen,že ležím v posteli a vlastně se nic zlého neděje! Bušení se stupňovalo,ještě k tomu přibil domovní zvonek a křik,“Blaženko,otevři,otevři,mamka měla infarkt,Blaženko,mamka umřela!“
V tu chvíli by se ke mně krve nedořezal,ty rány byly skutečné,na vrata bušil strýc,který nám přijel říct,že babička v noci zemřela! Zdál se mi tedy živý sen,a já si tak hrozně moc přála,aby to byl je sen,který se dnem zmizí,bohužel to byla krutá skutečnost. Od té doby vím,že člověk se nemá těšit moc dopředu….