Když víš, že smích je zadarmo...

Something inside the cards/ něco uvnitř těch karet/, I know is right /vím, že je správné/, Don't want to live / a já nechci žít/, Somebody else's life /život někoho jiného/ , This is what I want to be / tohle je to, čím chci být/, And this is what I give to you / a tohle je to, co ti dávám- máš radost?/, Because I get it free / protože je to zadarmo/ , He smiles while I do my time / a on se směje, když dělám to svoje.....směje, protože smích je zadarmo/.
,,Jsi na řadě, hraj!" podíval se na mě s tím svým úsměvem, který znamenal jediné- zase prohraješ. Oplatila jsem mu ho, ale nic víc. Pekelně jsem se totiž soustředila na hru. Tak co teď? Riskla jsem to a na stůl vhodila sedmičku/ srdcovou/ . V mém případě risk nebyl ziskem. Na stole se usadila sedma, protentokrát zelená, a na ní král. Konec. Vyhrál, jak jinak.
,,Co dostanu- prohrála jsi!" neusmíval se, jen si mě zkoumavě měřil z té své židle přímo naproti mně. Asi odhadoval, jak daleko jsem schopná zajít. Nevěděla jsem to však ani já sama. Házela jsem očima po místnosti, abych se vyhla těm jeho. Jakou barvu vlastně mají? ,, Co bys chtěl?" zeptala jsem se. Jenže možná trošku pomaleji myslím, což mi došlo hned v zápětí. Donutil mě vstát, nějakou shodou náhod totiž hráli naši písničku. ,,Tohle chci!" Nedalo se odmítnout. A chtěla bych vlastně? To, co následovalo, nemusím snad rozepisovat.
Come along and go / tak pojď a jdi/, Along with me / se mnou/, Wander with me yo / putuj se mnou/, It's all for free / je to zadarmo/
Vyhla jsem se však jeho rtům a zastavila jeho ruce. ,, Promiň, já nemůžu. Nejde to.! " Trochu neohrabaně jsem se mu vysmykla, vzala jsem bundu a zabouchla jsem za sebou dveře.Utíkala jsem tmou a všechno to šlo celkem rychle, takže jsem za pár minut seděla na své posteli.
Celé jsem si to přehrávala znova, každý pohled...každou větu. I tu výhru, ze které se neměl radovat předem .Bylo to super, docela romantika, kterou jsem si vždycky přála, o které jsem snila – jenže on byl "jen" kamarád. Který má vypnutý mobil.
Kamarád, se kterým jsem se vždy perfektně bavila. Rozuměl mi snad ze všech nejvíce. Měla jsem k němu tak blízko...asi tak moc, jako k plyšákovi, kterého křečovitě držím v náručí. Když pršelo, byl první, kdo mi podal deštník. A když svítilo sluníčko, šel se se mnou koupat. A bez řečí. Uměl mi vždy poradit a říci: ,, Nedělej si starosti, nestojí to za to!" Měli jsme stejné zájmy, přátele a příběhy.
Víš, tenkrát když jsem na stůl hodila tu sedmu, riskovala jsem mnohem víc než jen obyčejnou prohru. Ta sedma byla srdcová. To tehdy jsi měl všechno. Moji důvěru, moje úsměvy/ které byly zadarmo/ a vlastně i část srdce. Jenže jsi nechtěl být "jen" kamarád. To ti nestačilo a přitom, co nám chybělo? ......z téhle hry nevyšel nikdo, jako vítěz...................jen ty jsi ten ješitnej král, kterým to všechno končí! / něco uvnitř těch karet byla pravda/
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Škoda, že lidé zjistí přibližně jen povahu a vzhled...a nikdo nevidí až do srdce. Tohle všechno však neznamená, že když se někdo nechová podle tvých pravidel, že ho odkopneš, nebo jo?
*Přátelství je prospěšnější, zatímco láska zraňuje*