Penzion

Otevřela jedno oko, hned v zápětí druhé....vstala....a podívala se z okna...byl krásný slunný den ( jen by nemuselo tak foukat, pomyslela si). Mátožně prošla malým pokojíkem ( postel, skříň, židle, stůl ), který zdejší penzion poskytoval za výhodnou cenu 1 člověk + druhý zdarma ( jenže ona tu byla sama a výhoda se jí opět netýkala).
Při pohledu do zrcadla ( horší kvality a vzhledu) si jen smutně povzdechla a hodila na tu dívku naproti škleb. Pročesala si dlouhé hnědé vlasy, které se jí mírně kroutily do drobných prstýnků, a řasy jen velmi rychle načernila řasenkou.( veškerá její úprava trvala 3 minuty). Nebyla spokojená...nebyla spokojená se svým obličejem a vlastně i postavou. Asi takhle- nebyla spokojená se sebou. Už ji ani nepřekvapovalo, že ji horský vzduch k lepšímu nezmění. ( po těch dvou letech, co sem jezdí ).
Zamkla pokoj a klíč s číslem 7 ( její šťastné číslo) strčila do kapsy sportovních kalhot. Schody do jídelny seběhla. ( jediné světlo jejího života, je světlo v ledničce). Zaťukala na prosklené dveře a s přáním dobrého rána a dobré chuti (a s nesmělým úsměvem) vešla dovnitř.Usedla k depresivně vypadajícímu stolu s jednou židlí a snad jen pohled na borůvkovou placku ji donutil zůstat....nalila si, po skořici vonící, čaj a začala snídat.
Když v tom se otevřely dveře a do místnosti vstoupil muž ve středních letech ( z legrace mu říkávala pan vedoucí, jinak tedy majitel penzionu), aby popřál svým hostům dobrou chuť a zeptal se, zda jsou spokojeni. Naučenými frázemi pokonverzoval tu s tím a tu s jiným o počasí, nebo výletech....a samozřejmě u toho měl ten svůj nepostradatelný úsměv, jako vždy z něj vyzařoval optimismus, který přenášel na ostatní- a dobrá nálada z něj jen sálála. ( kolikrát ji napadlo, jestli úsměv není pouze krečí, optimismus jen podnikatelským tahem a dobrá nálada jen přetvářkou)....ale on ji zas a znovu přesvědčil o tom, že takový opravdu je. U jejího stolu se zastavil...snad měl pocit, že je tu sama a opuštěná ( snad v tom bylo něco jiného).
Bavili se normálně, spíš o životě ( až se sama divila, že...že to jde tak lehce...), kompliment- dneska vám to ale sluší- však raději přeslechla- musela by se smát, anebo brečet ( veděla totiž o pupíncích akné, kruzích pod očima )........když jí navrhl společnost při vycházce do města, neodmítla. ( sice nechtěla takovou jeho obět, ale ty čtyři dny tu byla strašně sama).
Koupil jí zmrzlinu ( borůvkovou) jen proto, že se zmínila, že zmzlinu a borůvky miluje, poté co se zeptal, co nejraději jí. Prošli společně historickou část města a on co by "domácí" se ujal výkladu...opravdu působil, jako milý průvodce. Vrátili se až k večeři, které se dnes netkne ( protože jí sám proti sobě pozval do restaurace)....jen na stole na ní čekal velký borůvkový pohár s kartičkou-počkej tu na mě( stihli si potykat).
Vlastně ani sama nevěděla, proč se zašla nahoru do pokoje převléct, znovu učesat a místo jen obyčejné řasenky se nalíčila, jako do plesu ( no možná věděla, ale nechtěla si dělat znovu zbytečné naděje).
Ve smluvený čas čekala. Přišel s pěti minutovým spožděním a omluvným úsměvem- oblečen jako vždy v obleku, tentokrát béžové barvy. Takhle k večeru nepůsobyl veselým dojmem, spíš byl vážný...(že by přece jen práce= maska). Usedl na lavičku a mlčel. Byla překvapena tou změnou a sama nevěděla s čím začít. ( netušila o čem se bavit, na co se ptát...) a tak jen seděli a dívali se dolů...do údolí, kde se postupně rozsvěcela všechna světla.
Po nekonečně dlouhých minutách mu poděkovala za borůvkový pohár, prý si neměl dělat škodu. (strašný, asi měla raději mlčet). Podíval se na ní bez jiskry v očích, snad jen nějaká ta hvězda se mu v nich odrážela, jinak nic. Vypadal o dost starší než ve skutečnosti byl. Přišlo jí, že za těch pár hodin, co se spolu rozloučili až do teď...mu přibyl nejméně jeden šedivý vlas. Odvážila se podruhé( stalo se něco? Vypadáš zklesle.....můžu ti nějak pomoci?).....vzal ji za ruku....(Stalo, před třemi hodinami se mi zabil syn. Pomáháš mi-teď v tuhle chvíli, jsem rád, že jsi tu se mnou)....objala ho, nepřemýšela nad tím, zda se to hodí nebo ne. ( úplně vypustila z hlavy sebe- tu ošklivou dívku s pupínky na čele, co má pod očima kruhy a pár kilo navíc). To ticho už nebylo tak tíživé, když znala jeho důvod. Nebyla v nejistotě, co se s ním děje...i když by to bylo pro teď asi lepší.
Až k ránu se s ní u pokoje s číslem sedm loučil.Možná je to divné, ale měla radost. Radost ze sebe, že mu byla alespoň částečnou oporou( jak jí řekl)....z toho, že odraz v zrcadle ji nepřijde tak zlý( lichotku si vzala k srdci).....
Na horách zůstala o čtrnáct dní déle..( potom si zajela domů pro věci)...pres den mu pomáhala s organizací a chodem penzionu, večery trávili společně u sklenky vína ( ve víně je pravda)....dozvěděla se, že synovi bylo jako jí ( 24 ), že žil u matky. S manželkou že se rozvedli před více jak devíti lety a syna už nevídal tak často...(o to horší je fakt, že ten den jel za ním)....
( Našel v ní oporu, posluchačku,přítelkyni- která se na něj tak krásně usmívá a která mu dodává svým věkem a názory sílu......strašně mu pomáhala v těch nejtěžších chvílích. Za to jí byl vděčný....líbila se mu vždycky...hezká dívka...-nechápal, proč tam byla pokaždé tak sama.....vůbec ho nenapadlo, že je to kvůli vzhledu...že vzhled je to,čím se trápí.....a byl opravdu překvapený, když mu to jednoho večera řekla......zjistil, že ji má rád.)
( Našla v něm posluchače, přítele, oporu- dokázal ji pohladit, říct vlídné slova. A vůbec se nedíval na pár pupínku a pár kilo navíc----jako kluci v jejím věku-----v tom to je...není kluk- je muž! I když by jí mohl klidně dělat tátu...přitahoval jí...vším...vzhledem / v tom béžovém saku/...povahou....zjistila, že ho má ráda a že mu chce vrátit ten jeho krásný úsměv, optimismus, dobrou náladu....a cítila, že to zvládne.....po jeho boku a se zamilovaností se ztrácela t ošklivost, kterou neustále viděla....)
--------------------------------------------------------
A pak narazíte na ulici na lidi, kteří jen nevěřícně kroutí hlavami.....a slyšíte věty typu:,,ta si ho vzala jen pro peníze, pro ten jeho penzion"....,, taková mladá holka, kam ten svět spěje!"............
---víte co? Házejte to za hlavu a ražte heslo- že láska kvete v každém věku a týká se pouze a jen těch dvou zúčastněných!......přeju všem spousty lásky!! .