Dívám se, dívám....zpět

.....Čtyřiadvacet lidí v uzavřeném prostoru čtyř (bílých) stěn.....nějakých dlouhých / krátkých devět let. ( výběr je na vás, nehodící se škrtněte ). Prožili jsme toho mnoho ( snad až příliš)....kolikrát nám přetékal dřez?( jsou prázdniny a já tu jak dutý pařez..píšu kraviny ). Jeden- dva ( tisíce) úsměvy(ů) a těch našich ( milon sto-šest) praštěných-pubertálních nápadů. ( kolikrát trochu přehnaných výlevů)...těch veselých zážitků z výletů ( kdy se večerka v deset zkrátka nedodržovala) a pak padala silná slova na obhajobu...nebo proč?
Vzpomínáte si? Anebo už raději vítáte nové, šťastnější a lepší ( říkali) zítřky.....
.....11dnů pryč a ono už se trochu stýská, i když třeba někoho teď udivím ( po tom všem, co jsme prožili) já přesto doufám, že na lepší časy se nám blýská, že vás zase brzy ( všechny?) uvidím...../ piště ty datumy, kdy a kde....je to pro mě poslední organizace, kterou můžu pro tuhle třídu udělat /
.....těch nudných hodin prosezených při vyučování třeba "dědy" ( v lavici, kde si nemáte co říct...ne proto, že v hodinách se nemluví), který se snažil ( být vtipný).... dostat nám něco do hlav, ostatně jako všichni, kteří si mysleli, že nás změní. ( Teď jen osobní vsuvka-já jim mnohokrát děkuji...za to, že mě rádi měli..a docela mi rozuměli-což, jak sama uznávám, není vůbec lehké).
......až moc silných osobností ( jen tak dál, prosím) se nás sešlo, každý svou hlavu (čí jinou, že?) a dohodnout se (na čemkoli) prostě logicky tak lehce nešlo...tak proč to vidím až teď? ( víte, co by se všechno nemuselo dít, kdyby někdo / třeba i já/ ustoupil ). nedělo se, a tak jsme si to poslední týdny ( měsíce) pěkně po****kazili ( vidíte to?) místo, abychom si to skvěle ( úžasně a akčně) užívali...přemýšlíte nad tím ( občas) taky? Jak se cítíte teď? ( s odstupem).
....ty hádky ( které jsem už raději ignorovala a přiznávám, že slzy před vámi pracně schovávala/ všiml si jich někdo?/) byli na dvě věci. Na nic a na....když nad tím tak uvažuji bylo lepší místo hádky dát si jednu ( dvě, tři) facky....a potom se omlouvat, prosit a znovu začínat..třeba bychom to podruhé nevorali, snad bychom se z vlastních chyb poučili...možná, třeba a asi....
...no je zbytečné tu teď psát coby- kdyby.....stalo se a aspoň mám nač vzpomínat, co s vámi po icq ( kde to překvapivě najednou jde- jsme počítačové děti, co umí psát né promlouvat...no možná ještě umíme tak nějak pomlouvat) probírat....aspoň vím z čeho své srdce si vylévat a o čem psát ( a to vše pro vás, a kvůli vám)
....A teď jen pár slov na závěr..omlouvám se těm (snad jich je málo) ,kterým jsem nějakým způsobem (chtěným, nechtěným-nevím) ublížila a jejich ego třeba ponížila. Věřte, že jsem nechtěla. ...a naopak děkuji všem, kteří na mé tváři úsměv vykouzlili,dali mi náměty k zamyšlení ( na sebou, životem), pomocnou ruku mi hodněkrát ( buď sami od sebe, anebo s nakopnutím) podávali...že se ode mě prostě neodvrátili, ani když přetékal dřez (a začínala potopa).....jsou sice jen dva- tři, ale mohlo to být horší.
......všem ostatním chci taky něco napsat...no vlastně popravdě právě teď ( po tak krátké době) nevím, jak dobře a na 100% své pocity popsat ( tak, aby jste mě pochopili)...mám vás prostě( a jednoduše řečeno) asi ráda, či co...( měla, mám a snad mít budu, dokud tedy svět něčím nedobudu-to se pak ( prý) na všechno zapomíná lehce )...několikrát jste mě překvapili ( mile či jinak) a taky potěšili (ptáte se, zda nějakou chvíli proklínám, na něco nadávám? Odpověď zní- Ne, já na špatné zážitky raději zapomínám...časem to bude dobré )
.....Vždyť my spolu vyrůstali ( společně) už od školky....(já měla vlasy ostříhané na kluka, malinká blondýnka)...před očima jsme se jeden druhému tak rychle proměňovali...( teď je mám do půl zad a hnědé)...už jsme se proměnili zcela...ve velké? (každý z vás ve mě něco zanechal, ponechal a uschoval...a já nezapomenu!).....už nikdy totiž tohle nezažiji, už nikdy nebudu s nikým v jedné třídě devět let. Už nikdy nedostanu takovou šanci. ( a nemyslím na vyjimky, i když never say never )....
A nechci to vracet, i kdyby to náhodou šlo! ( bylo to překrásného a bylo toho dost )...no vlastně to neříkám s hlasem si jistým...možná vám tu jen lžu, abych nakonec ještě nebyla smutná..kdoví (a lež je flekatá, jak dalmatin je černo- bílá :o) )
A názory? No ty jsme tedy proměňovali ( rychle a podle nálad...mám se fajn a mám tě rád, je mi blbě- už nejsi můj kamarád...asi tak), takže doufám, že tenhle můj názor nikdy ne(po)změním......:
JSEM HRDÁ NA TO, ŽE JSEM CHODILA DO ZÁKLADNÍ ŠKOLY V CEREKVICI NAD BYSTŘICÍ, MĚLA JSEM TU ČEST POZNAT A ZÍSKÁVAT VĚDOMOSTI( nejsou tak dobré, ale chyba je na mé straně) OD SKVĚLÝCH UČITELŮ ( ted už to můžu v klidu napsat, aniž bych tu byla za "šplhnu" či "podlejzačku" ) A BYLA JSEM VE TŘÍDĚ ( a věřte, že to nikdy nebyly ty čtyři bílé zdi, ale především lidi v ní ) KDE JSEM SE OPRAVDU NENUDILA, BYLA JSEM TAM PO BOHU VESMĚS FAJN LIDIČEK ( na rozlučce jsme se bavili úplně všichni- poprvé?! A naposled? ), KTEŘÍ MI DALI (aniž by to tušili) VELKOU LEKCI DO ŽIVOTA ( no asi jsem byla vážně "prostě jináů) JÁ SE KLANÍM ( i když mě strašně bolej záda / zase/- a to se vůbec nenamáhám, jsem jen to počítačové dítě, no) A DĚKUJU.....i když vlastně není za co, že! ( to jen, abych nevypočovala z řady joudů, co nikdy neřekli díky, anebo to prostě nemysleli vážně-víme? )
* Teď je nutný nebýt smutný, nýbrž veselý! Těšilo mě....a- kdo se chce setkat, nemá se radši loučit- takže jen zdravím všechny své spolužáky 1998-2007....a snad už konečně odcházím s čistým štítem (řeč jsem napsala, dlužené žvýkačky a popučované papírové kapesníky / čísté/ jsem vrátila...takže.../ případné další dluhy mi nahlaste a o pomoc a radu se vážně nebojte přijít říct-znáte mě, pokud to je v mých silách / někdy s úšklebkem-jsem taková / pomůžu)...mějte se a smějte se....užívejte volna, protože v září bude hůř a ještě třeba budeme prstíčkem hrabat!.a třeba ne!....předělaný text písničky, kterou jsme na závěr zpívali: svět je dál pořád nás a je krásnej si ho važ! Teď už dál každej sám, musí jít a za sebe hrát..*