Válka

„Takže mír? Prosím mír.“ Směje se mi do tváře Honza a zároveň mi podává ruku, která je celá špinavá od dortu na usmířenou.
No co bych pro tebe neudělala, Honzíčku………Podívám se jedním okem po Sáře, ale ta jenom kývne na moji nevyřčenou otázku. Nepatrným pohybem vezmu ze stolu vajíčko…..
„Tak jo, stejně mě to už nebaví.“ Souhlasím a podám mu ruku, kde mám skryté vejce. Skořápka samozřejmě nevydrží a praskne Honzovi v ruce. Mě to nemine taky, ale z toho si nic nedělám. Vezmu ještě jedno a rozmažu ho Honzovi na hlavě.
Nastává výbuch smíchu všech zúčastněných naší války. Všichni špinavý od hlavy až k patě, a to doslova. Dorty, vajíčka, kečup, hořčice prostě všechno co je tekuté nebo co se dobře rozmazává.
Tak, aby jste věděli….tohleto pořádáme jednou ročně, každé léto. Celý rok šetříme každou volnou korunu, abychom pak jeden den všechno nakoupili a pak uspořádali válku. Týmy jsou vždy stejné a to kluci proti holkám.
Ale kdyby jste viděli ten nepořádek, sranda přejde. Ale teď jsme teprve na začátku, tak proč myslet na to horší???
Po tom, co jsem provedla Honzovi znovu vypukne hotové peklo. Vzduchem lítá vše, co je po ruce a nikdo nemá slitování s tím druhým. Jediná úleva je, že jsme všichni v plavkách, takže umýt se asi nebude takový problém. Řveme u toho, smějeme se a vymýšlíme taktiku, která nakonec ztroskotá, protože vás zahlédne dřív, než vy mu stihnete něco udělat.
Skončíme teprve ve chvíli, kdy nám na okně zazvoní budík, který jsme si předem načasovali a hurá pod vodu. Dave přinese hadici a už si to mířím pod ní, když mě Honza vezme za ruku a odtáhne za roh. Tam mě přitiskne rovnou ke zdi a začne mě líbat.
„Počkej, co to děláš? Tady ne.“ odtahuju se, ale to mi není nic platné, protože má mnohem větší sílu než já.
„Strašně ti to dneska sluší.“ Řekne chraptivým hlasem a začne mi slíbávat dort z tváře.
Tobě taky, pomyslím si a vzdychnu nad Honzovými slůvky, kterými mě zasypává a k tomu krásně líbá.
Chodíme spolu už čtyři roky a známe se dokonale, své neřesti, tajemství, erotogení zóny….prostě všechno. Přitisknu se k Honzovi ještě víc, abych byla blíže u něho a vzdychnu, což ho povzbudí ještě víc.
„Jé, promiňte, že ruším. To jsem vážně nechtěla.“ Vyruší nás Sára a my od sebe odskočíme jako dva malí puberťáci.
„To nic.“ Řeknu lhostejně, ale můj hlas mě zradí, takže si musím odkašlat, abych mohla normálně mluvit. Honza je z téhle situace docela pobavený a neskrývá úsměv.
Nevydržím tuhle trapnou situaci a jdu pryč. Konkrétně pod sprchu.
„Dejve, můžu pod sprchu, prosím?“ zavolám na Dejva, ten jenom kývne hlavou a já mířím do jejich úžasné koupelny. Zalezu si pod horkou vodu a snažím se relaxovat, což mi až tak dobře nejde, protože musím pořád myslet na Honzův polibek, který mě dost vyvedl z míry. Ale sprcha mě uklidní natolik, že můžu v pohodě vyjít zpátky na zahradu a nečervenat se jako, když jsem odcházela. Co jsem byla ve sprše, stihli toho uklidit hodně, přesto se zbytkem pomůžu, abych tady nebyla za lenocha. Poté, co se všechno uklidilo si sedneme do křesel na zahradu a dáme se do pokecu. Honza si mě přitáhne na klín, kde se pohodlně uvelebím, položím mu hlavu na rameno a poslouchám zábavné zážitky mých nejlepších přátel.
V Honzově náručí je mi vždy krásně a dnešek není výjimkou. Jenom jsem z dnešních zážitků tak unavená, že skoro usínám. Ostatní na tom nejsou o nic lépe než já, takže se zavelí a jde se do postele. Dave má volný celý dům, tak nemusíme chodit daleko, usteleme si ve dvou ložnicích, abychom měli každý své soukromí. S Honzou zalezeme do postele a přitulíme se k sobě.
Další překrásný den za mnou, pomyslím si a s Honzou můžeme pokračovat tam, kde jsem venku skončili.