odmítnutí....

Dívka.... smutná, tichá, ublížená....v houfu lidí...lidí, které nezná....lidí, kteří si jí měří, kteří na ní koukají, jako na póvl....kteří jí zavrhují.... jde... ulicí... jde s davem lidí ulicí, kterou ještě nikdy nešla.... ona.... potřebovala by křídla, aby odlétla smutku.... potřebovala by umět plavat, aby se neutápěla v bolesti...v bolesti z lásky.... nikdo nevěděl co se jí stalo, proč je tak smutná..... jenom viděli, jak se jí slzy ženou do očí..... nikoho nenapadlo pomoct jí.... obejmout jí, nebo jí alespoň vyslechnout..... jenom na ní koukali.... skrz prsty... někteří se na ní podívali jen letmo, někteří si jí prohlíželi, a někteří jí odsuzovali, ..... ani nevěděli, za co... prostě jí odsuzovali..... za obyčejný smutek..... smutek z lásky.... jenom ona věděla, co se jí stalo... a pořád o tom přemýšlela..../proč?!... proč mě nechal být?!/... /všechno to začalo tak slibně... tak mile.... byli jsme venku... rozuměli si, celkem se znali, ale..... něco mu vadilo/... nevěděla co... a na otázku jí nikdy neodpověděl..... /chtěla jsem jenom vědět, že ho můžu chytit za ruku kdykoliv chci... moci ho políbit, nebo něco jiného...stačilo mi objetí, a on to věděl, ale....stál o to wuubec?!...../.... nevěděla.... měla pocit, že zemřel, a to jí jenom nechtěl, měla pocit, že ho už nikdy neuvidí, a to bydlel ve stejné ulici... a zdálo se jí, že ho bude milovat do konce živote.... jenomže zdání klame.... a klamalo i teď.... přestala ho milovat... trvalo jí to, ale přestala... a teď???.... jsou z nich přátelé?... asi.... to nikdo neví... ani oni sami.... jediné co ví je to, že ona se zase trápí... a zase jí hlavou proudí otázky..../proč?!...stál o to vůbec??/