Slza starého života

V oku se jí zaleskla slza. Co lze vyčíst z jedné slzy? Strach, utrpení, napětí, lásku.Její lesk je nesmrtelný.
Odráží se po celém pokoji, na bledých, bílých stěnách vytváří prasátka.
Je to součást bytosti či součást oceánu? Hlubokého a nezastavitelného jako pláč.Slaného a malého, avšak s velkým významem jako jedna malá slza.
Slza co se nikdy nezastaví a na výčitky už je pozdě.
A tak nezbývá nic než nepotlačit ten pláč a vypustit ze sebe celý ten oceán plný utrpení.

Našel jí, našel jí zcela rozklepanou a vyřízenou, jak sedí schoulená na posteli. Ztratila tím svou hrdost.
Vždyť pláč je lidský. Pláč osvobozuje a léčí. Tak proč? Proboha proč musí brát pláč jako ponížení?
Ignorovala ho. Nebyla dost silná na to, aby se mu podívala do očí.Aby se mu postavila a řekla svůj názor.
Je konec! Definitivní konec!A vina není jen na jedné straně. Oba břehy nesou stejný podíl.I když to bolí.
Co je vztah bez lásky? Snad jako obálka bez knížky. A kdo by o takovou věc stál? Nikdo. Ani ona. Ani on.

Otočil se a zmizel. Ale nezmizel jen z tohoto pokoje, zmizel z její duše, z jejího života.
Láska má svůj začátek a také konec.
Trpěla, ale byla šťastná. Byla šťastná, že našla sílu. Sílu odejít a skončit to. Skončit ten věčný stres a utrpení. Skončit vztah bez lásky. Vyhodit tu nepoužitelnou obálku.

,,Miláčku." šeptal jí.
Zdálo se jí, jako by její život znovu začal.
Nová láska.Stará obálka a nová knížka. Romantická a něžná knížka. Přišel v pravou chvíli. Její nová láska.
Léčil šrámy na její duši.
Teď byla opravdu šťastná. Byl úplně jiný než Martin.
Byl jako princ z pohádky.Našla odvahu. Stará láska jí opustila kvůli nové. Ale copak si může vybírat? Vybralo si její srdce. Poznala to. Dalo jí znamení. Láska se nedá potlačit. A nemá cenu starou lásku znovu vzkřísit. Nemá. Není to možné.

Byl krásný den.Zpěv ptáků ji probudil spolu s paprsky slunce, pronikající jejím oknem. Myslela na něj. Na Marka. Jejího prince. Otočila se, ale on nikde.
Nemohla tomu uvěřit. Odešel, nechal jí aspoň dopis? Už se nikdy nevrátí? Teď nemůže být sama. Nezvládne to.
V oku se jí zaleskla opět ta pověstná slza.
Je moc citlivá. Byl pouze v koupelně. Vrátil se s úsměvem na tváří. Nestačila se potlačit slzy.
,, Proč pláčeš?" pohlédl na ni starostlivě.
,,Začínám nový život. A i pláč k němu patří." obličej se jí rozzářil. Pláč byl pryč a s ním i Martin, stará obálka od knížky a nejistota.
Jen ta slza se vryla do její duše a už se nikdy nesmyla, jako vzpomínka na její starý život.