Vzpomínky

Slunce pálilo přes okno do malého pokojíku. Agens seděla na koberci a prohlížela si staré fotografie. Čas, pán nad našimi životy, ji opět otevřel staré rány. V ruce držela malinkou fotku, na které se usmíval tmavovlasý mladík. Náhle se v ní zvedla vlna emocí, zavřela oči a fotku sevřela v dlani. Snažila se potlačit slzy,potlačit vzpomínky, které vykukovaly ze zavřených vrátek. Nechtěla vzpomínat, i když si sama od sebe dnes vytáhla zaprášenou krabici. Neotevřela ji skoro deset let. Byla tak jiná,tak cizí, vůbec se nepodobala lidem na obrázcích. I když musela přiznat,že taková byla. Ač nechtěně. Zhluboka se nadechla, z očí ji začaly kanout slzy.Nevydržela nápor vzpomínek. Tu sílu, se kterou se tlačili ven. Plakala. Snažila se netřást, ale vše bylo příliš živé. Ačkoliv byli vzpomínky staré, uchovaly si svou sílu a bolest. Slzy ji padaly na zavřenou pěst. Otevřela ji,ale hned rychle zavřela.Nedokázala se díval na mladíkovu tvář. Byl tak krásný, tak veselý, mladý…byl její.Pravou rukou sáhla opět do krabice a vytáhla velkou fotografii. Ta ji neničila žádnou bolest,naopak. Skrz slzy se usmívala. Z obrázku na ni koukala její vlastní tvář a malá černovlasá holčička. „Kate.“ Špitla.
Seděla tak asi půl hodiny než se byla schopna uklidnit. „Mámí…,já mám žízeň.“ Agens si otřela horké tváře a šla rychlím krokem do dětského pokoje. Kate ležela v posteli, okolo krku měla omotaný šátek a vlasy na čele měla mokré od potu. Byla krásná. Nebýt téhle mladinké dívky, nebyla by tady. „Změřila sis teplotu?“Zeptala se Kate matka. „38,5.“Odpověděla. „Přinesu ti čaj a paralen. A už si nečti,měla bys usnout!“ Agens odešla do kuchyně. Když se vracela s čajem a tabletkou, zarazila se ve dveřích. Kate seděla u krabice s fotkami. „Kdo je ten hezký kluk?“ Otočila svůj nemocný obličej k matce a ukázala ji onu malou fotku. Agens položila hrnek na stůl a tabletku podala dceři. Sedla si k ní a objala ji. „Co ti je mami? Jsi tak jiná.“ Kate znala svou matku dobře, nikoho jiného taky neměla. „Nic,nic mi není zlatíčko.Dej mi tu fotku.“ Nastavila dlaň. „Zezadu jsou iniciály. Ch. G. Kdo to je?“ Kate s odmlčela a koukala se zaujetím na matku,která se na fotku dívala s takovou láskou. „V krabici je jedna fotka, kterou znáš. Vytáhni ji.“ Špitla Agens. Kate začala energicky překopávat krabici. Vytáhla fotku své matky, která se objímá s mužem, kterého Kate milovala. „Táta.“Usmála se a koukala na fotku se zaujetím. „Ano,táta…“Agens zavřela oči. V duchu ji zněla jediná věta. Proč? „Zkus se podívat na obě fotky,vidíš rozdíl?“ Zeptala se dcery rozklepaným hlasem. „Táta nemá dlouhé vlasy a má plnovous.“ „Odmysli si to Kate. Tohle je tvůj táta,když jsem ho poznala.“Špitla Agens a schovala malou fotku v dlani. „Táta tam vypadá jako rebel.“ Zasmála se Kate. „Jo, on byl takový rebel.Bojovník za lidská práva. Není tady o moc starší než ty.“ Agens vzpomínala. „A tady jste byli už spolu?“Zeptala se zvědavě matky. „Byli jsme spolu dlouho…ale ne tak dlouho jak jsme si přáli“ Kate objala matku. „Mami,klid..“ „Ta fotka je stará dvanáct let,jako ty.“ Vzdychla Agens. „Byli jsme v lese na procházce a on se pořád snažil najít cestu mimo značku. Nakonec jsme vyšli na jiné straně lesa,než jsme chtěli. Museli jsme přespat na posedu, protože jsme nemohli najít cestu zpátky…týden na to ho zabili.“Kate koukala na matku. „musela s ním být zábava.“Konstatovala. „Bylo na něm víc skvělých věcí.“ Kate matku opět objala. „Zvládneme to mami, spolu to zvládneme. Neboj se.“Agens opět začala plakat. Už dvanáct let se snaží najít vraha svého muže, už dvanáct let je sama už dvanáct let nemá Kate otce. Věděla,že má Kate tatínka zidealizovaného, že jeho vraha proklíná,ale nikdy pro něj netruchlila.Snad protože ho nikdy nepoznala.Věděla,že musí být silná ať má Kate stabilní domov,ale občas nešlo zabránit samotě a úzkosti. „Mami,proč jsou na fotce iniciály Ch, G. Táta se přece jmenoval Christian More. Kate koukala z fotky na matku. „Všichni jsme si dali příjmení Graham. Celá naše banda. Ať jsme velká rodina, Chris říkal,že jsme rodina- Grahamovi.“ Agens se usmála. „Kdo všichni?“Ptala se Kate. Matka o otci moc nemluvila, když byla možnost ho líp poznat,neváhala. „No kdo. Strejda Jim a Lisse, Thomas, Harry, Monika a Donald. Pak Beth a teta Judy…no a samozřejmě Chris a já.Podívaj,tady jsme všichni vyfocení.“ Agens ukázala dceři starou špinavou fotku.Uprostřed stála ona a Chris, vedle Chrise stál její bratr Jim a jeho dívka Lisse. Thomas,Harry a Monika leželi na zemi a smáli se a Donald držel okolo ramen Judy a Beth. Agens měla 18, když je všechny poznala,její nejlepší kamarádi. Teď žila daleko od nich a jestli je viděla dvakrát do roka,byla ráda.Samota ji pohlcovala jako moře potápějící se loď. Moc dobře věděla,že s nimi zůstat nemůže. Nový život ji prospěl. Dokázala se postavit a já jít dál, i když ji nikdo nechápal…