Sladké Sny ]=->

Zrovna šla z lekce tance. Se vším živým si pohrával jemný letní vánek, který ochlazoval okolí, protože i když už se pomalu stmívalo, bylo ještě strašné vedro. Pohrával si i s jejími dlouhými rezavými loknami. Tvář měla celou posetou drobnými pihami a vynikala modrýma očima. Dalo se říct, že byla roztomilá. Obličej zářil zamyšleným úsměvem, na co pak asi myslela...

Byla úplně pryč z reality. Myslela na ten sen, na ten sen, který se jí odehrával v mysli každou noc, však jako by to byl příběh, každá noc navazovala na tu minulou.

Seděla v kavárně, vlasy měla stažené a měla krásné dlouhé šaty. Byla asi tak 20., 30. léta, poznala to podle oblečení. Každý večer tam seděl a pozorovala program. Každou noc se tam vídávala s mužem. Byl to brunet.
Měl dlouhé vlasy stažené do ohonu. Každý večer odešli z kavárny a něco podnikli.
Záhadný muž byl gentleman, což jí přišlo velmi milé.

Nesnášela budík. Vždycky ji od něj rozdělil.

„Ahoj Kláro!“ otočila se a poznala kamarádku Janu.
„Nezajdem na kafčo?“ zeptala se celá rozjařená.
„Ale tak klidně“ zabručela.
Na kafi z ní ani nevěděla jak Jana vytáhla všechno o tom snu. Jana měla zvláštní schopnost vytáhnout z člověka všechno, i to, co nebyla pravda. Rozhodla se, že povinně musejí jít ke kartářce a to teď hned.
„Neboj, poradí ti!“ přesvědčovala.

Opravdu tam šly. Nic se nedozvěděla, kartářka byla podvodnice. Pak opět Jana rozhodla, že půjdou na oběd, aby si spravily náladu...
Zasedly do malé příjemné kavárničky, která ji něčím strašně okouzlila.... Připomínala jí staré časy, elegány a dámy na podpatcích s boa omotanými kolem ramen a stylovými kloboučky.
Asi je to tím designem, pomyslela si, a chtěla si objednat. Přicupital k ní charismatický číšník, který jí naprosto vyrazil dech. Byl to tajemný brunet s vlasy staženými do ohonu a podobou naprosto připomínal toho bruneta z jejích snů... Nebyla schopná slova, jen ohromeně koukala. Zato Jana se hned chopila slova, svůdným hlasem s ním při objednávání jídla začala flirtovat a stihla si s ním dokonce domluvit rande...

„Víš kdo to byl?!“ vykřikla, když se jí konečně vrátila řeč.
„Úžasnej hezoun, kterej vypadá na kance v posteli“ zasmála se Jana
„To byl ten kluk z toho snu!“ řekla pohoršeně
„Kdo dřív přijde...“ řekla Jana už celkem vážně, i když z hlasu bylo poznat, že si jí vychutnává. Nechápala, co jí tak strašného udělala, že se jí tak mstí. Uraženě utekla z restauračky ven do deště. To je ale „kámoška“ pomyslela si.

O pár týdnů později viděla Janu jak se vede s její vysněnou láskou za ruku... Zrovna přecházeli silnici... když tu... Z boku se vyřítila sanitka.. bylo to v zatáčce, takže neviděla, že tam někdo jde. Srazila je, roztrhla je každého na jednu stranu. Ironie osudu.