Žalm

Smutek a veselí
Život bláznivý
Teplo a zima
Moře a poušť
Dívám se nevěřícně na výplatní pásku.
To snad není možné.
Je mi z toho smutno.
Co já jen dělal, čím jsem se zaskvěl , že si to zasloužím.
Zrcadlo odráží pohled, zrak po něm klouže.
Stopy jistě nezanechá.
Stejně tak já tu, říkám si.
Mám děti, nebe a Tebe, pak i sebe.
Jdu do kopce, říkám si.
Ono to je spíš obráceně.
Nevím, kdy a zda vůbec se ten sešup zastaví a mne postaví.
Jo, jednou mne postaví, ke zdi nastaví.
Banda vojáků pak nastoupí, k líci svou zbraň přiloží na povel cíl svůj zaměří.
Prásk, zní jednohlasně.
Duše cestu hledá, k nebi stoupá.
Je mi z té představy smutno.
Proč ne Vám?

Konáš li jen dobré, jsi debil, do pekla Tě za to vedou z cesty svedou.
Ne, tak to přeci není, říká Tvoje vědomí, nebo, že by svědomí?!

Chceš hapy end, skoč z Nuseláku!

Bydlet chvilku jistě budeš v mrazáku.

Oni Tě ze země seberou a pak rozeberou.

Stejně už tam nebudeš, tak co na tom záleží.

Potomci se přou čí sou.

Moje jistě ne, spraví to láhev ginu.