Dopisy cast 1

Opět přemýšlím co bude dál, sedim tu doma a vnímám jen bolest svého srdce. Proč? Proč to vše takhle dopadlo...
Začnu od začátku. Píšu vám a budu psát ve formě dopisá pro jistého člověka. Nejde mi o porovnávání nebo o zhodnocování mého psaní, ale jde mi o uvolnění mého srdce, které je sevřené nekonečnou láskou k člověku, kterého nemůžu mít. Znáte to? Já věřím že ano. Někomu to určitě příjde dětinské, a příjmám to, ale je to zřejmě moje poslední šance začít znovu žít. Nevím sice jak a proč ale zkusit to můžu.
Ahoj Honzo!
Jak se máš? No tak takhle asi nezačnu nejlépe. Víš, zase vzpomínám, vzpomínám na tu naši telenovelu co jsme prožívali a to doslova a do písmene. Je to sice už dlouho skoro rok co jsme se seznámili, ale při pomyšlení na tvojí rozuřenou bývalku Hedviku se, nevim proč, začnu smát.
A jak to vlastně vše začalo, že by hospodou v Modle? Asi ano, ty a kamarád Lukáš jste tam seděli a nečekali, že holka jako já se dokáže normálne bavit. Během toho večera jsme si udělali hned první fotečky a hned proběhla první kamarádská pusa. Jediný co mě mrzí je to, že jsem ublížila Hedvice byla to přece jenom moje bejvalá spolužačka ze školy, ale když to tak vezmu rozhodl ses ty a nenutila sem tě k tomu ji hned poslat jaksi do háje po jednom večeru kamarádského pobavení se mnou a mim 23 letym bratrem Romanem. A pamatuješ na to pondělí? Jak ses sní rozešel a hned mi bylo divný to, že to bylo 4 dny po našem setkání a po našem 4 denním psaním? Ale stejně první rande...nejkrásnější...ale to zase zítra