dopisy cast 5

Díl.5.
Ahoj Honzo,
Tohle je moje poslední psaní…asi ten nejtěžší ze všech, je to pro mě spíš dopis konce naděje.
Vím, že ty už nechceš nic vrátit, že už nám nevěříš, chápu to. Ale zase popořadě. Důvod rozchodu

Zažili jsme spolu moc krásných věcí, chvil a zážitků, ale vše se změnilo jednou věcí…to že si ji napsal…napsal si Zuzce a já měla strach, že tě začínám ztrácet. V tu dobu mi nedošlo, že si vlastně všehovšudy kluk, a každému klukovi se líbí holky, ale vzpomněla jsem si na to za co ty si mě nenáviděl, když jsem na to jen pomyslela, přirovnávala jsem se k Hedvice, několikrát si mi říkal, že to nemám dělat, ale myšlenky nezastavíš, to víš sám. A pak to šlo naráz během měsíce a půl, umřel mi kamarád, doma pořád byli nějaký řeči na to, že jsem pořád s tebou, do toho každodenní pití Romana a strach o něj v autě. Bylo toho na mě moc…hrozně moc…proto jsem chtěla být jen s tebou…ne s gangem modletických kámošů, ale s člověkem, kterého jsem milovala z celého srdce, se kterým jsem si představovala celý můj život, kterému jsem i přes to, že napsal nějaký holce věřila a chtěla být s nim. Potřebovala jsem vědět to, že mě máš pořád rád, že o mě stojíš. Já teď už vím, že jsi měl a že to nedokážeš říkat pořád dokola…Právě proto jsem vyjížděla, nechtěl si být se mnou a já se bála toho, že ti nestojím za to, že se bojíš být se mnou a držet mě za ruku, líbat mě, objímat mě…

Byla to chyba obou to vím, ale myslím si, že hádkami sem nikdy nic nevyřešila, tak proč jsem to řešila hádkami s tebou…a já se ani nezastavila, když ti tekly slzy, jak mě tak tobě…nezasloužil sis trpět…

Jak vzpomínám padají mi slzy, třesou se ruce a mám před očima jenom tvůj krásný usměv (ikdyž jsi vždy říkal, že se neumíš na fotkách smát) milovala jsem ten usměv a pořád miluji… bolí to ani nevíš jak. Bolí ta představa, že už tě nemůžu obejmout a dát ti pusu.

9.června 2007 mi nastal ten nejhorší den mého života…ten který jsem si ani ve snu nepředstavovala, ten který jsem nikdy nechtěla zažít…opět jako už měsíc a půl jsem na tebe vyjela, neměla jsem to dělat…tak jsi slavil, že jsi udělal zkoušky…ne já ti začnu vyčítat pitomý cigára…jááá kráva…pamatuješ jak jsem se bála písničky Víš od Keksáků, samozřejmě, že víš a ten večer si ji slyšel ty, slyšel si tu písničku, kterou jsem se bála slyšet, kvůli rozchodům dříve. (pro vás, ta písnička přináší v mém životě rozchod do týdne)
Jako vždycky jsme se usmířili a šel si mě doprovodit domů…“bojíš se toho až budeme u mě před barákem jako já?....ty si myslíš že se s tebou rozejdu u vás?....já nevím, jen se bojím“
Tenhle rozhovor taky nezapomenu, v půl 1 jsme dorazili, začal si brečet a já jako bych věděla proč, chceš konec, nechceš abychom si ubližovali už navzájem, miluješ mě ale už na to nemáš.
Věděla jsem to a samozřejmě to taky bylo 2 hodiny jsme to tam řešili a nic jsme nevyřešili a stejně jsi odešel se slzami v očích a já taky, ale každý svojí cestou. V půl 3 ráno jsem vytáhla mámu z postele a brečela jsem ji v objetí jako brečím teď…

Pak jsem ti naházela všechny věci do krabice co si tady nashromáždil u mě během každotýdenního spaní u mě. A že jich bylo, každou věcí co jsem tam dávala jako by se mi zabodl jeden nůž do srdce. Nespala jsem, cítila jsem, že už nemůže být hůř, cítila jsem jako bych umírala, kamkoli jsem se podívala, viděla jsem vzpomínku, vzpomínku na tebe…jako kdyby se všechno hnusný vytratilo jako kdyby to nebylo, nezažili jsme to. Ani teď si vybavím jen nějakou hádku ale důvod ani u jedné…

A jak je to teď??? Bavíme se, ale já tě miluji a ty mě ne, já na tebe myslím celé dny a ty ani nechceš myslet, já vzpomínám na každou chvilku s tebou a ty jsi už zapomněl.
To co jsem dělala po rozchodu, ať jde o pěstí tobě, to že jsem se zeptala Zuzky jestli jste spolu něco měli, to že jsem ti nadávala….Všechno to mělo nějaký důvod, víš jak jdou drby a víš co dělá z lidí alkohol, pak se nebráníš nic říct a ani udělat…

Lidi se měněj, já jsem se změnila přiznám to, ale snažím se vrátit zpět, zpět do té holky co jsi poznal, ale nedělám to kvůli tobě, ale kvůli sobě a lidem co mám hrozně ráda…
Ty jsi se změnil, přiznáš to, ale je mi to líto že už umřel ten člověk, kterého jsem a ještě teď moc miluji…..
Sbohem Honzo
Už navždy máš místo v mém srdci

Renata