Jednu ruku na srdce a tou druhou si radši utnout hlavu!

""Projížděla jsem okolo našeho ( našeho? ) místa....a možná jsem udělala chybu, že jsem zastavila ( znáš mě, udělala bych ji znova- z chyb se neučím ). Přes vysokou trávu, která mi sahala až ke kolenům, jsem se bosky s botami v rukou vydala k té stařičké jabloni ( co nám dělala vrbu). Najít ji mi nečinilo problém, našla bych ji i se zavřenýma očima ( možná, už bych za to však hlavu na špalek nestrčila ).
Usedla jsem do mechu a poslouchala jsem cvrčky, tak trochu kýčovitá romantika, nemyslíš? Jenže ti cvrči hráli smutnou symfonii číslo ? ( na něm přeci tolik nezáleží ), ale pokud bys na něm trval 100 ( sto dní, sto nocí- čeho? )
Prohlížela jsem si to důvěrně známé místo ( a přece nyní tak cizí )...Víš, že na něj už tolik nesvítí Slunce? A jablka jsou tu teď strašně zelený a kyselý? Ksakru, víš, že řasenka smíchaná se solí v očích děsně štípe? ( někdy jsou věty bez většího smyslu, tak v nich nehledej víc )
Možná se ptáš proč? Ne, nešla jsem tam zpřeházet hvězdy na obloze pro zmatek hvězdářům ( tak jako tenkrát, kdy mysleli jsme, že nám dvěma patří svět-patnáct byl dobrej věk...a všemu jsme se jen smáli- vzpomínáš? ). Ani přeškrtnout to přehnaně velký, šišatý srdce vyrytý do kůry ( vedl jsi mou ruku a já se prostě nesoustředila..) Ne, to bych neudělala....vydrželo víc než my.
Nepřišla jsem zapomínat, škrtat ani mazat ( chci vzpomínat- jen nefňukat! ), vlastně mě tam nohy samy nesly a já se zkrátka nebránila ( i takhle se to dá odůvodnit). Vítr mi čechral vlasy a já tě slyšela, jak jsi mi říkávál, že jsou věci mezi nebem a zemí.A láska, že dává křídla těm, kteří věří ( věřila jsem snad málo ? )
/ mám strach natáhnout ruku, aby mi i tohle nezmizelo /
Hleděla jsem na hvězdy a bylo to hezčí než čekat na to, jestli náhodou nějaká z nich spadne. ( a ona spadla- znamení? ) , Víš, i přestože jsem věděla, že nemůžeš přijít..(.věděla jsem to stejně jistě jako to, že nebe nebude nikdy žluté a voda nepoteče do kopce), jsem byla při odchodu víc než smutná a zklamaná.( K čemu je stoprvní hlas při hlasování o důvěře, když se stejně najde klička a ve finále nic není schváleno? ) ""

Urovnala kytici růží, zapálila svíčku a umyla mírně špinavou fotku. To aby byla vidět jiskra v jeho očích. Povzdechla si, vstala a narovnala si šaty......
Už je to dávno pryč, ale na těch sto dnů nikdy nezapomene!!
Předsevzetí: Nikdy nesedne na motorku, naučí se kreslit srdce a bude doufat, že šestnáct je taky krásnej věk!