Na to totiž není žádnej zvědavej

Stát na špatný straně je zatraceně jednoduchý. A každej, kdo říká, že je to naopak... je lhář. Věřte mi. Něco o tom vím. Mohl bych vám tu dopodrobna vyjmenovat, kolik jsem toho nakradl, kolika autům jsem vymlátil okýnka a jaký lidi jsem si troufl zmlátit. Ale proč bych to dělal? Vás to stejně nezajímá, nikoho to nezajímá. Já to beru. Mnohem líp se poslouchá, kolik mám drahejch bouráků, než jak jsem k nim přišel. Nezajímalo to ani Stefanii, mou holku. Dokud si vozila zadek v nových autech, byl jsem jí dobrej, ale když u mě zazvonili policajti a snažili se na mě hodit nějakou vloupačku v okolí, řekla mi, že tohle nemá zapotřebí a odešla. Prostě se jen tak sebrala a už se nevrátila. Až další den jsem zjistil, že mi chybí slušná hotovost – přímo z mojí peněženky. Ta čůza! Podobní lidi se přitahujou, ať mi nikdo nevykládá nic o protikladech. Kdyby nebyla jako já, nechodil bych s ní. A já bych se taky vokrad, být na jejím místě. Takže vlastně není co řešit. Akorát že jsem pak neměl jak zaplatit ten zatracenej nájem. A aby se neřeklo, vyčíhnul jsem si jednu luxusně oblečenou mladou kočku a šlohnul jsem jí kabelku. Zaplatil jsem nájem a ještě mi zbylo. Tady se nabízí otázka, jestli jsem ty prachy nepoužil na něco jinýho. Přísahám, že v drogách jsem nikdy nejel. Sehnat by je nebyl problém, měl jsem pár slušně závislejch kámošů, jenže to nebyla moje parketa. Vlastně... sám se divím, že jsem vždycky odolal, když mě přemlouvali. Jen jednou si šlehni, to ti nic neudělá. No tak, nebuď srab. Nebyl jsem srab, jen jsem měl o trochu víc zdravýho rozumu než oni. Byl jsem na pohřbu Jeenovi, ten to přehnal s herákem (s čím jiným taky) a píchl si zlatou. Nikdo se nedověděl, jestli to udělal schválně. Pak umřel i Gary, ten chytil nějaký svinstvo do střev. Nedivte se, žít v heráckým doupěti je peklo. Není málo lidí, kteří se nakonec otráví vlastníma bakteriema, protože když náhodou neseženou včas dávku... maj úplně jiný starosti než chodit na záchod. Sou rádi, že to přežijou a vzmůžou se jen natolik, aby si sehnali další svinstvo. Říkám to proto, že po pohřbu Garyho jsem se jen utvrdil v tom, že nechci, aby za pár měsícu šli mí známí na pohřeb mně. Na to jsem se měl moc rád. Hulil jsem sice a chlastal, ale ničeho tvrdšího jsem se nedotkl.
Vlastně jsem se rozhodl tohle všechno vám sdělit proto, abyste se zamysleli nad tím, jak moc si vážíte svejch životů a jestli vopravdu ty věci, na který si stěžujete, sou tak vážný. Já si můžu dovolit vám dát takovouhle otázku, protože stojím přesně na rozhraní. Nejsem žádnej slušnák a pro ránu mnohdy nejdu daleko, ale cením si toho, že to se mnou není tak úplně špatný a že mám svůj osud ještě furt pevně v rukách. A když se dívám na kámoše, kteří maj absťák a tak šílený stavy, o kterých se mně ani nesnilo, myslím na lidi, kteří fňukaj kvůli blblostem, a přitom seděj na prachách a maj před sebou pěkně vyšlapanou cestičku z iluzí a povrchních keců a o životě ví asi tolik, kolik jim ve škole byli schopní nalít do hlavy. A takových pitomců chodí po světě hodně. Já neříkám, že to jste zrovna vy, jen si někdy uvědomte, co je vlastně v životě důležitý. Já myslím, že to vím, protože se musím protloukat, jak se dá, a takoví lidi to vždycky tušej. Doufám, že jednou budu mít domek a rodinu, kterou dokážu uživit a na tohle vobdobí budu vzpomínat jako na divoký mládí, který jsem jakžtakž přežil. A nikdy nebudu skuhrat před lidma, že mám málo prachů, i kdyby to byla nakrásně pravda. Na to totiž není žádnej zvědavej.