Noční symfonie

Pozoroval jí jak hraje a jak na jejím klavíru tančí i květiny. Tančil snad i měsíc když slyšel tu krásnou melodii . A on hrál sní stál ukryt ve stínu stromů.Nesmí mě uvidět pomyslel si a hořká slza si hledala cestu z jeho očí ke rtům.Neviděl její smutek .Ona také plakala , ale uvnitř sebe.Opustil jí po dvou letech ani nevěděla kam odchází .Když se vrátila z koncertu našla byt prázdný a na stole vzkaz , na kterém bylo napsáno že odchází.Tiše se rozplakala .Chyběl jí každým dnem víc a víc. Její láska k němu neutichala byť naopak zvyšovala se každým dnem.
Nikdy nezapomněl na ten den když jí poprvé viděl a hlavně slyšel hrát.Miloval to jak se dotýká kláves bylo to jako ,když na květy sedají motýlci .Rudé vlasy se jí leskly v zářijovém slunci a ona byla tak zabraná do své symfonie , že ani nevnímala těžké kroky kanad s těžkým žuchnutím si sedl na koženou sedačku a vedle sebe položil velký vojenský vak ve kterém byl celý jeho domov . Pár knih , kartáček na zuby a pomačkaná sváteční uniforma ,kterou již nikdy nenosil .Seděl a nohy se mu třásli po dlouhé cestě z letiště v přeplněném autobuse.
Hrála tak smutně až se mu málem zastavilo srdce.Vždy si jí pamatoval jako veselé děvče ze sousedství .
Ona nikdy nikomu neřekla ,že ho milovala a bolelo ji když odešel bez rozloučení .Nikdy mezi nimi nebylo žádné milostné vzplanutí až na jednu oslavu kdy mu pod vlivem šampaňského políbila .Ale potom utekla jako malé dítě.Teď ale nevěděla , že sedí v hledišti a poslouchá její skladbu.
Vpíjela se mu do každého póru na kůži.Těšil se až svou přítelkyni z dětství opět obejme .Měl pro ní kytici žlutých růži .Nikdy nezapomněl na její oblíbené květiny.Snad by to byl i hřích zapomenout .Zapomenout na ni by ho zabilo .Mezi výstřely a každodenní hrůzou byla ona to nejkrásnější na co vzpomínal . Měl i její fotografii vystřiženou z novin u kterých byl článek o jejím turné po Evropě. Do Kosova však nepřijela čehož náležitě litoval a zapil to hojným množstvím domácí rakije .
Situace jí nedovolila absolvovat koncert v Kosovu ani v jiné zemi bývalé Jugoslávie.Byla smutná , že neuvidí Daniela.Byl o pár let starší než ona .Měla ho ráda , byl nedílnou součástí jejího života .Kdosi o nich prohlásil, že jsou dvojčata a nebyl daleko pravdě ona měla pocit, že je jeho druhé já a naopak .
Teď ale nechápala proč tak najednou odešel .Vždyť jim spolu bylo dobře .Nehádali se a ona měla pocit , že jí konečně začíná milovat .To ovšem nevěděla co se děje v jeho hlavě miloval jí tolik aby snesl pomyšlení , že na příští misi zahyne .Raději zvolil mírnější zlo na které po čase zapomene a snad i jednou mu odpustí .
Dohrávala svou smutnou symfonii a květiny tančily i měsíc tančil . A ona plakala a on tiše odcházel noční zahradou .