Pěkná neděle?

Pěkná neděle?
Dnes dopoledne jsem si vzal první dávku.
Po pár minutách jsem sebou málem šlehnul.
Oči mi lezly z důlků, střeva chtěla ven na sluneční paprsky.
A já sedl do vozu a jel do Prahy.
Jízda proběhla v poklidu to i práce s podivem.
Koukám na ty nové vila domy, byty a já v paneláku.
Makám i v neděli oni se poflakují na kolech či v dalekých zemích na dovolené.
To je ta spravedlnost.
Jenže, bez práce nejsou koláče, říkám si.
Ale jsou slyším svůj druhý hlas.
Neser, říkám mu!!!
A ještě navíc brzy tady nebudeš!!! Sděluje mi posměšně druhohlasák.
Já to vím a přesto se usmívám.
Mám děti a manželku, budu jim vůbec chybět? Ptám se sebe.
Asi ne, oni si zvyknou a najdou jiného přeci. No čemu se divíš?!
Tak to je a tak to bývá totiž co jim zbývá.
Jsem čím dál víc unaven to jak mne nemoc zmáhá.
Neumím s tím žít a přitom se mi chce žít.
Je to smutné to já vím, avšak co s tím?
Moc moc podvědomí ta tě uzdraví mi říkají.
Zkus cytostatika ta ti pomohou nebo přemohou.
Třepu se jak osika do smíchu to tedy není.
Mám pěkný auto, chalupu, děti rodinu a co teď jako s tím!
Ještě, že venku svítí sluníčko.