Jednoho času...

Jednoho času…
Je to už dávno.Vzpomínáš na ten den? Byl tak chladný, smutný. Už tehdy jsem měl tušit jak vše dopadne. Je to jen matná vzpomínka bolestivé minulosti. Tehdy jsme měli poprvé bojovat. Měli, nebojovali, ne dost. Tam byla naše naděje. Jež je promarněna. Měli jsme svůj sen. Ten měl být naplněn. Měli jsme i plán, ten jsme však nikdy neuskutečnili. Báli jsme se.
Jiskry kolem nás ve vzduchu tančily, snili jsme překrásný sen, jež se nám neměl nikdy naplnit. Rozšířili jsme příliš mnoho závisti, kruté a sobecké. Kéž bych tě nemusel mít rád… tenkrát. Nezapomenu…
Pamatuji na ten kdy jsem ti přísahal lásku nekončící. Ty ani já nikdy nezemřeme. Pamatuji jak jsem přísahal. Pamatuješ? Měli jsme všechno, co jsme si jen mohli přát.
Musím plout pryč. Už je čas, abych odešel, ukončil minulost, kterou mi už nikdy více neprožijeme. Budeme žít ve vzpomínce. Deštivé dny budou tvým i mým domovem, uryjí nás před bolestí světa.
Už se začínám ztrácet. Noc tiše volá jméno mé. Šeptá ho sladce vonícím tónem. Zůstaneš tu, víš, že dál se mnou už nemůžeš. Musím plout pryč.
Vidíš ten den stejně živě jako já? Svítili jsme svíčkami, vzduch byl vůní vosku prosycen. Konečně jsme měli prostor si promluvit. Žili jsme krutý sen. Chtěli jsme být lepší než duchovní, bláhové. Každý den pro nás byl jako dar. Alespoň jednou v životě.
Pamatuji, když jsme si přísahali lásku nekončící uprostřed noci. Ty ani já nesmíme zemřít. Nezapomeň na den, kdy jsme přísahali. Měli jsme všechno. Však nikdy jsme se neměli zamilovat.
Musím už plout pryč. Noc tiše volá jméno mé. Chladným tónem mne přivolává. Zůstáváš. Musím plout pryč.
Nemáme důvodu lhát, více předstírat nemusím. Jsem vděčen smrti, že dnes mne navštívila. Žít jednou bych chtěl znovu. Beze strachu letím, doletím až ke konci žití…