čekala..pořád a pořád

Dlouho jsem přemýšlela nad tím kdo ona je.Ona co čekala až se na ni podívá,až si všimne výrazu v její tváři.Ona tam stála v očích měla plno slz a ptala se sama sebe co mu udělala.jen to že ho milovala?čekala tam stála v dešti a on jako kdyby byla neviditelná,prošel kolem ni a nevěnoval ji jediný pohled.Ona tam jen stála a čekala že do ni třeba někdy omylem narazí,pohlédne do tváře a zjistí jak moc pro ni znamená!každý den za jakého koliv počasí stála u něj před domem a on si ji nevšiml!pro ni to bylo peklo mít ho nadosah a nesmět mu dát jediný polibek.každým dnem byla slabší a slabší,vyčerpávalo ji to utrpení a nechápala proč si ji nevšímá.den odedne jako by se ztrácela v mlze,ale pořád stála a doufala v jediný pohled který by pro ni byl vším!jednoho dne nastala bouře a ona tak na kost promočená stála,rty modré jaká ji byla zima pořád čekala,na jeho toho co pro ni byl vším..dala by za něho i život a upřímě?neměla k tomu v tu chvíli daleko!Najednou se tam vedlení postavil a ona přistoupila blíž,po takové době se odvážila jít k němu,pohlédla mu do očí a on jako by nic,byla snad neviditelná?Chytla ho za ruku ale necítila nic jen prázdno.V ten okamžik ji to došlo,nemohl ji vidět ona totiž byla mrtvá...mrtvá.nemohla tomu uvěřit dala mu poslední polibek i když oba necítili vůbec nic jen prázdno...pomalu se začla ztrácet..ale když se ohlédla všimla si jak on si sáhl na rty a ptala se sama sebe, jestli to byla náhoda nebo ji doopravdy cítil.V tom okamžiku se ji na tváři objevil úsměv...pak odcházela a už nevnímala nic ..byla přeci mrtvá,bez života,ale přes to všechno tam dokázala stát a čekat na něho na tu pravou chvíli...i když si ji nemohl nikdy všimnout čekala protože opravdu milovala a doufala že se přeci jen někdy dočká.a dočkala se..když už byla od něho daleko ukápla ji slza a ztratila se uplně...ted už navždy mohla klidně spát!
Ona nebyla ona,byla jsem to já a to co umřelo byla má láska k tobě!!!
SBOHEM