Za všechno mohou dvě slova....

Tento příběh začal v Anglii v malém přímořském městečku.Jelikož byl leden nikdo by na pláži neočekával potulovat se mladou dívku.Nikdo jí vlastně nevěnoval pozornost byla takovým tím nenápadným človíčkem kolem kterého projdete a přitom si ani neuvědomíte jeho přítomnost.Ani vlastně nevím jak se jí říkalo.Vždycky se potulovala kolem pobřeží a sedávala po ostrých skalách u moře.Mlčky koukala na kolébající se vlny,co naráží o skaliska.Sama netuším proč mě zaujala,ale já v srdci cítila,že jí chápu.Troufla bych si říct,že tam trávila každé odpoledne až do západu slunce.Kdykoliv jsme jí tam spatřila vrtala mi hlavou myšlenka proč tohle všechno dělá,ale nikdy jsem nesebrala odvahu jít za ní a zeptat se jí.Po pár dnech jsem jí zase spatřila na pláži tentokrát jsem všek jasně díky paprskům zapadajícího slunce,co se jí odráželi do tváře,že pláče.Sebrala jsem všechnu odvahu a šla za ní až tehdy jsme si všimla toho pomníku stála vedle něj a se slzami v očích upírala zrak do moře.Najednou jsem zaváhala a chtěla mlčky odejít,ale ona se náhle otočila a hluboce se mi zadívala do očí.Tehdy jsem spatřila to,co nikdy v oočích někoho jiného.Tolik smutku,beznaděje a utrpení.Ztěžklo mi srdce a chtělo se mi brečet.Po tvářích se mi začala kutálet hořká slza.Najednou ke mně promluvila"Myslíš si,že mě pochopíš"? Vykoktala jsem ze sebe jen "Myslím ,že ano"
A tak jsme se posadili a začali si povídat.Konečně jsem se dozvěděla jak se jmenuje.Lily...hezké jméno.Po chvíli se rozpovídala a svěřila mi svoje trápení.Chodila do 9. třídy nijak zvlášt nebyla oblíbená,ale měla svou nejlepší kamarádku jmenovala se Julie,chodily spolu do třídy a ona jediná Liily brala takovou jaká je a mělA jí ráda....Opravdu ráda.Byly spolu štastné a navzájem si věnovaly spoustu svého času.Občas se malinko hádaly,ale jinak bylo vlastně všechno v pohodě.Ale jednou....Lily spomalila řeč a na její tváři byl znát smutek.Pak zase pokračovala.Jednoho dne mezi ně vstoupil Rayen.Vysoký černovlasý kluk s nádhernýma modrýma očima.Nebylo divu ž se do sebe s Julii zakoukali.Lily cítila křivdu,protože najednou bylo pro ni v Juliině srdci mnohem méně místa.Rayena kvuli tomu nenáviděla,ale boužel ho taky milovala.Ano opravdu ho milovila i když se marně pokoušela přesvědčit sebe samou,že to tak není.Věděla,že lže sama sobě.Nechtěla jim nic kazit a tak se moc a moc snažila svojí lásku ututlat.Pokaždé když viděla nic netušícího Rayena rozklepala se jí kolena a horko se jí vlilo do bledých tváří nemohla to zastavit nešlo to.Rayenovi s Julii to dlouho skvěle klapalo.Ale nic netrvá věčně a tak se jednou pěkně pohádali.Rayen se vidal za Lily a zaklepal u dvěří.Lily mu hned otevřela a pozvala ho dál.Tehdy ho poprvé viděla smutného vždycky byl usměvavý.Sedli si na postel a Rayen jí vše pověděl.Šli se projít ven.Snažila se ho utišit bylo jí to všechno moc líto.Pak se mu zadívala do očí a najednou z ničeho nic jí vyhrkly slzy.Jakoby jí najednou hlava vubec neposlouchala a ona ze sebe vyhrkla "Já tě miluju" PO minutě co na sebe nevěřícně koukali ¨si Lily uvědomila,co strašného provedla zvedla se z lavičky a utíkala pryč.Pár týdnů ani jednoho neviděla,doufala,že se usmířili a Rayen na její slova zapomněl i když jí to stále trápilo,mýlila se.O den později jí zapípal mobil.Přijatá smska¨nevěřícně kouká.Rayen jí píše,že se chce okamžitě sejít.Lily netušila oč jde,ale přesto se s ním sešla.Už na ní čekal v parku na lavičce.Sotva dosedla vedle něj přimknul jí k sobě a políbil jí.Lily na něj vrhla vystrašený,nechápající pohled a on řekl "S Julií je konec"Na jednu stranu měla radost,ale na druhou stranu jí to strašně mrzelo...Chudák Julie pomyslela si.Rayen ji pro jistotu radši objal a řekl At si nedělá starosti,že se to rychle semlelo a že to bude v pohodě.V noci Lily nemohla spát zdáli se jí děsivé podivné sny a pořád se budila.Ráno celá rozespalá čekala jako obvykle na Julii před školou.Začínala mít strach Julie měla nebývalé zpoždění nikdy pozdě nechodila.V tom jí to došlo.Julie to asi nesnesla tak v pohodě jak Rayen říkal a určitě se chystá udělat nějakou blbost.Flákla s taškou o zem a rozběhla se po celém městě do ulic,parku všude.Po ní ani stopy u sebe doma také nebyla.Rozběhla se na pláž.Najednou spatřila postavu jak se vrhá ze skal.Byla to Julie.Lily se zatajil dech křičela ze všech sil "Néééééééééé" klesla na kolena a brečela.a chvíli tam už byla policie sanitka i potápěči.Lily pořád brečela a nikdo nebyl schopen z ní dostat,co se stalo.Rayen se to dozvěděl o něco později a do tří dnů zmizel z města.Odjel na jachtě na moře.Před odjezdem ještě napsal Lily dopis,že je to všechno její vina.Neměl vubec Julii opouštět.Kdyby nebyla nic by se nestalo.Zasadil Lily další ránu a od té doby ho neviděla.V jedné chvíli ztratila jediné dva lidi na světě které ze srdce milovala.Dodnes ani do konce života si to neodpustí.Mlčky jsem se staženým hrdlem zírala na ty utesy.Lily vedle mě s hlavou v dlaních a brečela nevím jak dlouho jsme tam seděli,ale objala jsme ji a řekla "Já tě chápu,neplač"Koutkem oka jsem opět zahlédla pomník a opravdu tam stálo jméno Julie.Nikdo nemůže vědět jak Lily bylo.Od toho dne kdy Julie zemřela tam Lily chodila každý den a do vln prosebně šeptala "odpuste mi"Doufá,že jí jednou uslyší a odpustí jí.POté co Lily mi to Lily dořekla zase nezadržela slzy.Snažila jsem se jí uklidnit Bylo mi jí líto a protože bylo pozdě rozloučily jsme se.Za pár týdnů jsme se tam šla podívat sama k těm skalám.Došla jsem k pomníku,ale Lily tam nestála místo ní tam stál černovlasý kluk došlo mi,že je to Rayen.Cítila jsme že si musí s Lily promluvit.Doběhla sjem pro LIly a za chvíli už tám stála taky.Odešla jsem a nechala je tam samotné.Když jsem odcházela ještě jsem se otočila.Seděli vedle sebe koukali do moře a povídali si.Rayen jí odpustil a od té doby tam chodívali spolu a nosili tam kytky.Oba dobře věděli,že Julie už tam s nimi nikdy nebude aby viděla ten nádherný západ slunce.Nikdy to nebude jako dřív věděli to oba,ale přesto stále prosili o odpuštění...A za všechno mohla jen ta dvě slova...