Výbuch

Stál uprostřed místnosti a cloumal jím vztek, bezmoc, rozhořčení. Holka která se mu líbila, se právě olizovala s jeho kamarádem. Ani 9 let strávených na základce ho nedonutili mu úplně důvěřovat. Jeho čich na lidi ho opět nezklamal. Mezitím co jím lomcovala zloba, přišel neslyšně, jako kočka zezadu další „hňup“ a stáhnul mu kalhoty. Místností se rozlila kakofonie hlasů, která mu trhala srdce. Vyběhl ven rudý jako rak. Myslel si, že jim odpustí jako vždy. Toho dne se v něm, ale něco zlomilo a zároveň probudilo.

Asi za dva měsíce se konala oslava něčích narozenin. Sháněl je dlouho, ale nakonec se to přeci jen povedlo. Dvě „devítky“, o kterých vždy snil měl právě u sebe. Sehnal si dokonce podobný kabát jaký měl Neo z Matrixu. Ne černé brýle nemel, nikdy si v nich nepřipadal obzvlášť dobře. Pomalu se procházel lesní krajinou po travnaté pěšině. Přešel na silnici a kráčel směrem k obydlí, kde „To“ měl udělat. Aby necouvl ze svého činu a zbaběle neutekl, pouštěl si neustále dokola do uší skladbu Hail and Kill! od Manowar. Tahle písnička, byť byste byli obyčejný posera z vás udělá krvežíznivé stvoření. „Díky vám Králové Metalu, pomyslel si a vkročil dovnitř.

Zábava byla v plném proudu. Když otevřel dveře a vstoupil, ostatní se přestali bavit. Koukali na něj a smáli se. Ano smáli se jemu, tomu jak vypadal, jak se oblékl, jaký byl. Pomalu si vyndal sluchátka z uší. Mptrojku uložil do kapsy. Jako v mrákotách položil hlavu na hruď a oddychoval. Díval se upřeně na zed, ale periferně si velice dobře měřil své cíle. „Kamarád“ stál vlevo a jeho „láska“ napravo. Ne on jí nemiloval. On jí nenáviděl. První věta, která se k němu donesla bylo: „Kde máš Trinity?“

Nevnímal ho, ten hlas mu byl absolutně ukradený. Musel se soustředit. Z Jejích úst se k němu dostalo: „Nechceš vykouřit toho tvýho mini ptáčka??“ Všichni se mu začali vysmívat. To byla ta poslední kapka poháru. Sáhnul křížem do hlubin rukávu. Těžce nacvičovaným grifem vytáhle obě zbraně. Na tváři vykouzlil široký, ale naprosto šílený úsměv. Čerstvě umyté vlasy mu spadali do očí. „Zkus vykouřit tohle, krávo. Zbraň v pravé končetině zarachotila a kulka dopadla jeho oběti přímo do hrudníku. Dívka se zachroptěním skácela na podlahu. Krvavá skvrna pod ní se stále zvětšovala. Všichni stáli jako ochromení.

První se vzpamatoval „kamarád“. Se zařváním se k němu rozběhl. Nestihl to. Napřažená pěst neuskutečnila svou mstu. Pistol v levé ruce se s chladnou elegancí spustila a trefila chlapce přímo do čela. Jeho tělo zvláčnělo a oči vyhasly. Další protivník se objevil, když se odlepil od své dívky. „Ty magore, ty si je zabil!!!

Náš „hrdina“ stál stále na stejném místě a díval se stejně zvláštně. Zabil dva lidi, aniž by se díval jinak, než periferně. Když zjistil, že mu hrozí nebezpečí stačil ještě odpovědět: Ale no tak, přece by si nám nevynesl spaní?“ a prostřelil mu koleno. Kluk se zapotácel a s jekotem spadl na zem. „Nikoho jiného potrestat nechci…“S hlavou svěšenou pomalu odklopýtal. Nasadil si mp3 přehrávač a poslouchal.. Po dvou minutách chůze rychle sáhl do ohybu obleku a vytáhl zbraň. Přiložil si zbraň ke spánku a stisknul jí. Ve sluchátkách bylo slyšet slova: I was born to die…