Utrpení

Utrpení

Byla chladná noc, hvězdy přes mračna nešli ani vidět.
Dívka běžela na smluvenou schůzku v parku se svým milým.
Kapky jí bodaly do obličeje.
Její milý už na domluveném místě čekal a z dálky se na ní usmíval.
Byl rád, že přišla i přes to počasí, co právě panovalo.
Dívka k němu doběhla a políbila ho.
On jí vybídl, aby si sedla.
Ona to samozřejmě udělala.
,, Víš hrozně moc tě miluju a už jsme spolu docela dlouho ... no chci se tě zeptat jestli ... ´´ nestihl to dopovědět, protože mu někdo skočil do řeči.
,, Hey ... ´´ ozval se neznámí hlas.
Oni se otočili a uviděli tam stát neznámou holku.
Ta začala na tu dívku mířit pistolí, ale pak se ta holka lekla a vystřelila úplně někam jinam.
Dívka se lekla a podívala se na svého milého, ale to už ho viděla, jak padá k zemi.
Hned si k němu klakla a vzala do dlaní jeho tvář a pohladila ho po ní, při tom jí začaly padat slzy.
Zavolala jeho bratrovi, ten hned přiběhl a klekl si k ní.
Její milovaný ji pohladil po tváři: ,, Dnešní den jsem si představoval jinak ... těšil jsem se, až se tě zeptám na něco, nad čím jsem dolouho přemýšlel ´´ řekl jí.
,, A na co ses mě chtěl zeptat? ´´ chce zjistit ta dívka.
On rukou sáhl do kapsi a vytáhl krabičku a otevřel ji.
Byl v ní prstýnek s kamínkem ,, Vezmeš si mě? ´´ zeptal se tedy.
,, Ano ... zavážu se ti už navždy ´´ odpověděla mu s radostí, ale stejně tam převládal smutek a on ji znovu pohladil.
Pak se podíval na svého bratra ,, Hlídej mi jí ... nedovol, aby jí někdo ublížil ... opatrujte se navzájem ... mám tě rád ´´ dopověděl svému bratrovi a podíval se z5 na dívku ,, Miluji tě ´´ řekl a z posledních sil si ji přitáhl k sobě a políbil ji.
Pak už jen zavřel oči a už je neotevřel.
Ta dívka po této události byla pořád s jeho bratrem, neměla teď nikoho jenom jeho.
Ten jediný jí teď dokázal držet alespoň trochu víš.
Díky němu nebyla až úplně na dně.
Byla jako tělo bez duše.
S nikým nemluvila, nikam nechodila, jen denně chodila s jeho bratrem mu na hrob dávat čerstvé květiny.
Měsíc, po úmrtí jejího milého, to už nemohla vydržet.
Vzala do ruky žiletku, koukala na ni se slzama v očích, ale věděla, že tim skončí všechno trápení.
Hystala se na říznutí, na jediný říznutí, které ji vysvobodí, když v tom tam přiběhl jeho bratr a zadržel ji ,, Ne ... nedělej to ... on by to tak nechtěl ´´ přemlouval ji.
Ta se jen s ještě větším brekem ský¨ácela do jeho náruče.
,, Máš pravdu ... už to neudělám ´´ slibovala mu.
Po denním chození na jeho hrob s jeho bratrem uběhl přesně rok. Když šli zase na jeho hrob, ale tentokrát byl více ozdobený než jindy, uviděli spoustu lidí, jak mu tam něco dávají.
K hrobu přistoupili oni, ta dívka hned začala brečet a začala si se svým milým jakoby povídat.
Položila mu tam velkou květinu a nádherného plyšáka se srdíčkem.
Po odchodu z hřibytova přecházeli silnici, když v tom se ze zatáčky vyřítilo auto a srazilo je.
Než oba zavřeli oči, zjistili, že řidič auta byla ta holka, co před rokem zabila jejich smysl života.
Oba byli hned po tomto zjištění mrtví.
Všichni se pak o5 setkali, sice v jiném světě, ale byly zase šťastní.

THE END