Racionální Mike

Byl studený prosincový večer a ve městě nebylo ulice, kde by nebyl sníh. Sníh byl úplně všude. Jak už to ve velkoměstech bývá, jsou zde místa, kde se sníh občas promění v tekoucí potůček, který stéká ze silnicových kopců až do samotného centra. Neznamená to však, že městu hrozí nějaké nebezpečí. Jako každé velké město má i Lostrock spoustu kanálků, ze kterých je rozpuštěný sníh odváděn do míst, kde je ho třeba..
Mike se v tuto dobu právě procházel ulicemi a přemýšlel, kam všechna ta rozpouštějící se hmota sněhu vlastně teče. Mike totiž nepocházel z velkoměsta. Celý život prožil na venkově a svůj první den v Lostrocku strávil nekonečným poznáváním pro něj nesmyslně vysokých budov, šíleně přeplněných ulicí a komicky uspěchaných pohybů lidí chvátajících do práce. Mike byl, ačkoli byste to na první pohled neřekli, vědecky založený typ muže. Vše, co v životě zažil, mělo podle něj racionální základ a přesná pravidla. Na druhou stranu byl velký snílek s tendencí idealizovat i zdánlivě neidealizovatelné. Tato prazvláštní kombinace jeho charakterových rysů ho někdy dostávala do pořádných problémů.
Vůbec celý jeho pobyt v Lostrocku byl jeden velký omyl. Mike sice chtěl opustit venkov, ale že se ocitne z noci na den ve velkoměstě rozhodně nečekal. Mike se totiž do Lostrocku nedostal sám. Vlastně si ani nepamatuje, jak se sem dostal. Na to byl noc poté, co zjistil, že jej jeho dívka podvádí příliš opilý. Pamatuje si jen to prochladlé ráno, co se probudil pohozený na Evertonské ulici.
To ráno nikdy nezapomene. Výstřel z pušky a pištivý zvuk policejních aut jej probraly dokonale. Mikovi se však zdálo, že stále bdí. Trvalo několik okamžiků, než se zvedl ze špinavé a zapáchající země a vyšel ze stínu rozžhavené lampy. Byl zmatený. Nevěděl kde je, nebyl si jistý, zda je večer nebo ráno, dokonce pochyboval o reálnosti této situace. Po chvíli začalo svítat a právě příchod nového dne Mikovy zahnal většinu myšlenek. Nedá se říct, že by byl s rychlým sledem událostí spokojen, jediné, co mu zbývalo, bylo smířit se s tím. To také udělal a vyšel vstříc náruči rozkvétajícího Lostrocku.
Celý den měl však zvláštní pocit a vše vyvrcholilo tím, když vešel kolem desáté večer do baru Knock-Day. Knock-Day byl menší, avšak útulný bar pro všechny ty, kteří se chtějí opít inkognito. Mike prošel kolem prvních stolů a židlí, minul tvrdě vyhlížející muže u kulečníku, až konečně došel k pultu. Za ním byla krásná žena s dlouhými kaštanovými vlasy, černýma očima a překrásných úsměvem. Čeho si ale všiml nejvíce byl její výraz ve tváři- překvapený a lehce vystrašený.
Mikovy se začaly potit ruce a přes celé tělo mu prošel nepříjemný chlad. Tu tvář již někde spatřil. Jen ne a ne si vzpomenout kde. V tom si k němu přisedl cizí muž, poplácal ho po zádech a řekl: "No vidíš Miku, přece jenom jsi přišel, ty se prostě nezměníš. Dva panáky slečno!" Mikovi došlo, že v Knock-Day už jednou byl. Nejméně jednou. V tu se mu život začal bořit, jako domeček z karet. Každý pohled na ženu za pultem, tón v hlase toho neznámého muže, bylo jen jedno z mnoha dalších deja-vu. Záblesk za zábleskem, obraz střídal obraz a v hlavě se mu začal jako zrychlený film promítat celý jeho život.
To, jak se vozil v kočárku, když byl malý, jak trápil zvířata a kradl věci z venkovského obchodu, i to, jak později litoval, co všechno špatné kdy udělal. Mike jakoby se ocitnul v nekonečném bdění.
Vybavil si ten večer, když přišel dřív z práce, aby překvapil svou dívku, půvabnou Claire, krásně zabaleným prstenem a pečlivě nacvičenou větou : "Vezmeš si mě?" Místo očekávaného ano se mu dostalo jiné odpovědi. Přistihl Claire a Jacka, přítele z dětství, jak si to rozdávají v jeho posteli. Vzpomněl si, že chtěl ten okamžik Jacka zabít. Měl ho zabít. Mike se ale rozhodl jinak – šel se zpít do němoty. Poté přišlo tma a ticho, které rozrazil náhlý výstřel a zvuky ohlušujících sirén, den strávený v ulicích, až k příchodu do baru Knock-Day.
V těchto záblescích Mike viděl celý bar jako na dlani – židle a stoly, drsné chlapy hrající kulečník, krásnou ženu za pultem a k jeho vyděšení i sebe s cizím mužem kolem ramen. Viděl, jak spolu pijí jeden drink za druhým. Po několika hodinách se Mike s mužem pohádal a vypotácel se z baru a vyšel do ulic. V této chvíli Mike jasně viděl svou postavu procházející se ledovým městem z jedné strany chodníku na druhou. Ten Mike, co byl dole, neviděl jasně téměř nic, až na rozpouštějící se sníh tekoucí v potůčcích do kanálků, kterých bylo v Lostrocku nesčetně.
Když pak sešel z chodníku doprostřed ještě stále rušné ulice, viděl kromě oslepujícího páru světel také mohutného černého koně, který jakoby odnikud vyskočil a přenesl Mika daleko od prudce brzdícího auta. Krátce poté by se Mike probudil vedle klidně stojícího koně s hrdým pohledem v očích, naskočil na něj a odjel by zpět na venkov. Zpět ke své půvabné Claire.
Mike sedící v baru ve svých záblescích ale nic takového neviděl. Viděl jen jeho přelámané tělo ležící několik desítek metrů od místa, kde jej měl zachránit skákající černý kůň, který jakoby se vymkl opratím racionálního světa..