Slzy ohně 2

Peter utíkal do středu vesnice aby svolal ostatní. Když ale doběhl na náves, našel tu pouze dvacet žen a dětí, občas nejakého muže...všechny uvědomil aby zůstali „zůstante tu!! Nikam nechoďte..“ prohlásil zadýchaně...všichni se otočili a něco říkali, peter je ale neslyšel,..jejich hlasy přebyl rámus navijáků od studní, lidský křik, dětský pláč...

Pořád je slyším...mám je v hlavě, ten křik a pláč, atmosféra...hrozná,...nemůžu se toho zbavit, já...slyšela jsem je umírat, nemohla jsem jim pomoc, doslova se udusili dýmem a jejich těla shořela...

Peter běžel úzkými ulicemi, bylo to nebezpečné,..kolem něj padaly části domů,...žhávé tašky ze střechy, bylo to jako dést,..tenhle byl však vražedný. Kde koho potkal, posílal ho na náves,...bohužel nacházel i mrtvá těla zohavená ohněm. Kde mohl, snažil se pomoci, alespoň vlídným slovem, i když i on sám byl ze všeho úplně vykolejený,...když míjel svůj vlastní dům, tak ačkoliv byl tvrdý chlap,...neměl daleko k slzám. Hlavou mu míjeli vzpomínky, jak se ženou tenhle dům stavěli,..jejich práce, ale i úsměvy, štěstí...Doufal že je jeho žena v pořádku,..modlil se k bohu aby vše dobře dopadlo...snad ho tam nahoře poslechnou. S jeho manželkou čekali děťátko, už kvůli němu...oni se proste musí zachránit...!!!

Jsem...zoufalá, asi se zblázním...cítím se strašně...chce se mi spát, aspoň ve spánku mi dopřej klidu...dobrý bože...jenže, někdy prostě život nejde jen tak brát takový jaký je, s něčím se proste nelze smířit...i když musíme..nechápu moje dřívější starosti, tohle je proste mnohem horší,..měly bych se tam vrátit, měla bych tam jít, i když je to šílené ale je to proste místo, kde jsem prožila celý svůj dosavadní život,...tam jsem se narodila, tam zemřu...