Zlatý řetěz

Vzduchem se vznáší spadané listí okolních stromů, ulice jsou prázdné a přítomnost lidí v menším městě dokládá jen nepoádek v podobě rozbitých lahví a pohozených plechovek. Fouká studený vítr a z domu vychází dívka, která kamsi spěchá. Vítr ji šlehá do jemného obličeje a kapičky slz se tvoří na její tváři při každém jeho nešetrném šlehnutí. Je zahalena v dlouhý světlý kabát a na hlavě má tmavý baret. Kratší, hnědavé vlasy se jemně vlní ve větru. Zmrzé ruce ukrývá hluboko do kapes kabátu a třesoucí se nohy spěchají v rozšmajdaných škrpálích.

Kam dívka v tomto počasí spěchá??? Ulice jsou prázdné, každý odpočívá, nikdo nejde ven v tomto počasí, tak proč i ona nezůstane v teple domova?? Odpověď zná jen dívka, která došla před starý, prachem zaprášený dům, kterému odpodává omítka ze stěn a na mnoha místech jsou vidět červené cihly. Bere do jemných rukou těžké, železné klepadlo a třikrát jím zaklepe. Zanedlouho se otevřou dveře a v nich stojí stará, scvrklá žena. Když pozná svýma nemocnýma dívku stojící před sebou, oči se jí rozzáří a radostně dívku přivítá. Starou, zkroucenou rukou bere jemnou, ruku dívčinu do své kostnaté a táhne ji dovnitř. Po chvíli ke krbu spolu usedají a stařena dívce do rukou vkládá zlatý řetízek, kvůli kterému přišla. Dívka jej bere opatrně do dlaní a zvědavě si jej prohlíží. Stařena se snaží dívku varovat, aby řetízek nevyužívala jen pro své účely, nebot má velikou moc a má sloužit k pomoci ostatním. Dívka stařenina slova ani neposlouchá a jen se krásou amuletu toho kochá. Stařeně to starosti dělá, a nyní váhá, jestli udělala dobře, když dívce dala do rukou takovou moc.
Před půlnocí dívka odchází a se stařenou se loučí. Stařena dívku starostlivým zrakem provází a v tom nepříznivém počasí se jí koulejí slzy po tváři. Je to kvůli větru? Nebo kvůli dívčinému údělu?
Druhý dne ráno, dívka nasazuje si na svůj útlý krk krásný šperk. Každý ji obdivuje a nad krásou její se podivuje. Dívka nedbá, že šperk jen k pomoci druhým užívati má. Ve svůj prospěch jej užívá. Bohatství prostřednictvím šperku získá nevídané. Jenoho dne v noci, však dívku horečný stav přepadne. Ve vysokých teplotách blouzní, dýchat nemůže, není tu nikdo, kdo ji v tuto těžkou chvíli pomůže. Ráno, když lidé již chodí do práce, kdy otevřeným oknem ptačí zpěv do pokoje proniká, stále se postava dívčina nezvedá. Zlatý řetěz předešlé noci ji zanechal na krku krvavé znamení.
Jen stařena ví celou pravdu ve svém polorzbořeném stavení.