Nelze zapomenout...

Proč mi tolik ubližuješ?! Co jsem ti tak zlého provedla, že mi tohle děláš?! Pokaždé, když tě vidím s ní..tolik to bolí ty snad ani nevíš jak moc. Nechtěj to nikdy zažít jak bolí neobětovaná láska. Ze srdce bych ti to přála, všechno zažít, ale já nejsem taková. Taková, která přeje druhému neštěstí.
Vždyť já ti domluvila, abys si s ní promluvil o všem! A dali si druhou šanci! Ji jsem říkala, že když ti ji nedá příjde o super kluka, kterého měla štěstí potkat. Vidíš já koza vám pomohla, aby jste byli spolem a teď? Teď jen co vás potkám musím rychle zahnat slzy, která mi vrhnou do očí a které doma dusím v noci polštářem.
Proč jen láska tak bolí? To je dobrá otázka, na kterou bohužel já neznám odpověď, ale kdyby někdo ano, chtěla bych ji slyšet. Chci slyšet, proč!! Láska bolí tak proč?odpoví mi někdo?prosím tak jednoduchou otázku jsem položila a nikdo nezná odpověď. Ani já sama. Bohužel. Proč vlastně láska existuje? Asi proto, že jinak by nestál život za nic. Kdyby jen byla láska, která nebolí hned by na světě bylo líp nemyslíte? I když tak přemýšlím jak udělat aby nebolela? To asi opravdu do toho života patří.
Někdo prožívá lásku, která mu zůstane na celý život, zrovna jako ty a někdo prožívá lásku, která nestojí za nic. Třeba jako já. Ty máš ideální vztah a já nic. Mám jen lásku, kterou mám v sobě a která tak bolí.
Ale nelze zapomenout na nic z toho co jsme spolu dělali když jsme ještě byli kamarádi. Ano dokonce supr kamarádi, poznala jsem na tobě vždycky že se něco děje a měla jsem pro tebe nachystanou radu, která pokaždé zabrala. Byla jsem to já, s kým jsi potají kouřil na hřišti, byla jsem to já, s kým jsi se loučil, jsem já kdo zná tvá nejlepší tajemství. Vlastně byla jsem tohle všechno. Teď nejsem nic z toho.
Chci tak moc vrátit všechno zpátky, ale pokaždé když tě uvidím nejde to. A já se ptám proč? proč to nejde?! Chci vrátit ty časy, kdy jsme spolu seděli na hřišti a potají kouřili, kdy jsme byli vysmáti jeden z druhého….. bohužel tomu se říká minulost.
Jednou jsi mi napsal, že chceš všechno vrátit zpátky a já ti napsala, že já chci to samé. Bohužel z mé strany to ještě příliš bolí. Pochop mě co mě stojí přetvářky, co mě stojí smích, co mě stojí nedívat se ti do očí…stojí mě to tolik sil, ty snad ani nemáš potuchy kolik. Když tě vidím přetvářka je to jediné co můžu udělat, když tě vidím celý den pak na tebe myslím, mám tě plnou hlavu!
Nechci tě už potkávat!! Nechci už nikdy slyšet tvůj smích, který mi tak trvá srdce!! Nechci vidět tvůj úsměv, nechci tolik věcí, ale přece jen tě budu potkávat, budu tě vidět, budu vidět tvůj úsměv, tvé oči…Budu tě vidět celého a budu opět mít celý polštář v noci mokrý, jak do něj budu plakat v noci.
Nelze zapomenout, i kdybych chtěla. A já chci a to moc. Chci vrátit všechno do starých kolejí, bolest jednou zmizí, ale kdy? Ať už to je a já se mohla podívat do očí tvé přítelkyně, která je má kamarádka... chce to čas zapomenout..snad to půjde..snad ano..jednou se to povede..jednou ano…