Všude dobře doma nejlíp, Domácí práce

,,Budeme malovat"
Prohlásila jednoho dne moje matka.
Napřed jsme to brali jako dobrý vtip, později jako výhružku a nakonec se z toho stala noční můra v podobě reality.

Né tak hrozný to zase nebylo, ale jenom ta představa.....
Nesnáším domácí práce.

A tak jsem jednou večer, tuším že ze školy, přišel domů a měl jsem vystěhované veškeré moje věci.
Stál jsem uprostřed toho vystěhovaného pokoje, kde bylo najednou hrozně moc místa a tázavě se díval na matku.
,,Vždyť jsem ti říkala, že budem malovat".
V tu ránu v našem bytě vybouchla bomba......
,,FAJN"tak já se jdu vykoupat.
Když jsem otevřel dveře koupelny ve vaně plavaly dvě želvy, které jinak vegetí v akváriu na mé skříni.
,,A kam jsem je asi měla dát".
Rozhodl jsem se, že je přestěhuji na chvíli do lavoru naplněného vodou. Jasný nesouhlas mi jedna z želv dala zakousnutím do mého prstu.
Nemaj zuby, ale přesto to bolý.....!!
,,Tak se vykoupeš zejtra"
,,Hmmmmm" co mi zbejvalo.
Jelikož byl obývák zarovnaný veškerým nábytkem a věcma z pokoje nebylo tam takřka k hnutí, takže při sledování televize z našeho jinak prostorného gauče, jsem musel v rukou držet poličku, na jejímž dočasném místě jsem teď seděl.
a spaní radči ani nemluvím.......
Brácha byl taky moc rád, pač co se nevešlo do obýváku, to se jednoduše vešlo k němu do pokoje.
A můj druhý bratr ten rezignoval a odjel se svou přítelkyní do Prahy.
Tohle mělo trvat jenom jeden den.
Ovšem někde se stala chyba v propočtech. Barva maliřům neschla ........
Druhá noc na zarovnaným gauči .... :-O

Třetího dne jsem se vrácel ze školy.
Byl jsem poslední díl skládačky, ,,Můžeme začít stěhovat zpátky."
,,Můžu se alspoň najíst"
,,Ale dělej prosimtě, ať už je to hotový".
Dokonalost mích bratrů zpočívá v tom, že nikdy nejsou tam, kde by měli být. Takže se neúčasnili !
Po pár hádkách s mým otcem jsme úspěšně položili nový koberec a nastěhovali vše na původní místo.
Musím uznat, že barva pokoje se mámě povedla vypadá to moc hezky, ale nebyla to jediná věc, kterou udělala výborně.
Když už bylo vše na svých místech a já si konečně oddychl, že už to je.
Máma se prošla po koberci a říká, jéé tady je nějáká boule......
Já tam asi zapomněla hadr jak jsem vytírala........

;) dali jsme si to ještě jednou. (takže znova všechno vystěhovat....... FŮŮJ ani psát se mi vo tom nechce)

Táta taky nezůstal pozadu. Povedla se mu jiná věc...
Když jsme přišroubovávali poličku,( po které mimochodem ve stěně zůstaly díry) držel jsem jí nad hlavou takovou dobu, že už jsem měl úplně odkrvené ruce, tátovi neseděl jeden šroubek.
Tak se rozhodl zašroubovat ho jinam. To ale netušil, že se právě našrouboval do pojistek. Signál byl v podobě smradu, kouře, vypnutí světel a zčernání jinak nově natřené zdi....., ten flek je tam mimochodem do dnes.)

ještě nás čeká bráchův pokoj a obyvák, ale tam to prej tak strašný nebude, říkala máma.
Ale podle ní nebylo hrozný ani tohle.........

Tak mi držte palce